Používá technologii služby Blogger.
  • HOME

bára.kára

Znáte tu situaci, kdy Vás někdo do něčeho tlačí, vy s tím napůl souhlasíte, ale nejste o tom vůbec přesvědčeni, ba naopak s to nechcete? Tak přesně tohle jsem zažila. Neumím v takovýchto situacích moc dobře chodit a bruslit, ale pro tentokrát jsem se odhodlala a prostě řekla ne. Možná pozdě, ale řekla, takže jsem na sebe hrdá!





Sobotní večer jsem strávila s Marťou na akci umělců s názvem Achtung. Bylo to takové prázdné, nic mo i posle slov Marti a úvodním kouskem tam byla, podle mého názoru, umělecká parafráze na film Muži, kteří nenávidí ženy. Než se dostanu k jejímu popisu, bylo by vhodné Vás přenést na dané místo. Představte si ulici, velkou a širokou, asi jako v Americe nebo Champs des Élysées v paříži. Najednou se před Vámi otevře podchod, je polepený plakáty žluté barvy a posprejovaný. Bar, který je vidět už shora, Vám ale napovídá, že jste na správném místě. Když se dostanete do střed, máte čtyři únikové trasy – první, kterou jste sem vešli. Druhá, kam byly směrovky na toalety. Třetí, která byla zahrazená podiem a čtvrtá se schody. Uprostřed toho všeho byla kovová pyramida s jednou prázdnou stranou. Uvnitř seděla holka menší postavy, hubená a oblečená do černého. Popíjela a kouřila. Myslela jsem si, že se hned na začátku akce unavila, ale mýlila jsem se – byla to umělkyně a na začátek teprve čekala.
Usadily jsme se s Marťou na schodech s jedním jejím kamarádem, jméno už si bohužel nepamatuju a konverzovali jsme. Tedy, oni, chlapec je jaksi zakoukaný a mě spanile ignoroval. Mě to nevadilo, mohla jsem se soustředit na to, co se dělo dole. Nejprve se ozývaly hrozné rány. Jako když bacíte kovem o kov. Po nějaké době se objevila zmíněná slečna, která vylézala pomalu ven. při každém jejím pohybu zazněla hrozná rána, pak jsem pochopila proč. Na botách a rukách měla magnety. Díky nim se mohla umělecky plazit po té pyramidě, i zvenku, i hlavou dolů, i si na ní stoupnout a podobně. K tomu hrála taková temná muzika, ale ať už to každému připomínalo cokoli, slečna si vysloužila potlesk.



V neděli byla na programu kola a také pěkné vedro. Obojí se vyplnilo, objížděli jsme s rodinkou a rodinou Pierrovy kolegyně biennské jezero v asi třiceti stupních. Čtyřicet dva kiláků jsme si zpříjemnili grilováním, koupáním i hrou u městské fontány. Hádejte, kdo prohrál? Ano, já, když se proti mě spikli tři malí kluci a dva tátové :-D Alespoň mi chvíli bylo spíše chladno než vedro. I když musím říct, že jízda na kole ve vedru je docela příjemná, dokud nezastavíte. :-D 

Dojezd domů už tak příjemný nebyl, neb jsem zjistila, že mi tak trochu hřejou a pálí záda. Takže jsem se nabízela coby plotýnka perpetuum mobile, ale nikdo neprojevil zájem. O týden později už jsem oloupaná a těším se na další víkend, až se zase budu moci vystavit té ohnivé kouli, co nám kouzlí úsměv na rtu.


Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů
Vím, že Stieg Larsson svůj první díl z trilogie Milénium nazval opačně, tedy "Muži, kteří nenávidí ženy", ale i tak jsem po shlédnutí stejnojmenného filmu měla pocit, že by to mohlo být i naopak. Dál už jen Ti, kteří snesou trochu odhalení děje...

Vždyť základ toho filmu tkví právě v tom. Je tam také dost scén, které to potvrzují. Každopádně to byl druhý film, který jsem ve Švýcarsku viděla, a ani tentokrát můj odhad nebyl špatný a kápla jsem na dobrou notu. Zaplatila jsem pro mnohé nepředstavitelných 17chf (cca 350Kč) za lístek a vychutnala si celých sto padesát osm minut filmu plus přestávku (opět mi přišla zcela zbytečná, asi si na ni nikdy nezvyknu). Dalším z postřehů je, že během té doby jsem se nepodívala na hodinky, což je u mě rarita a tím pádem i plus pro filmaře!
Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů
Newer Posts
Older Posts

O mně

Jsem milovnice života, cestování, jídla a pohybu. Na tomto blogu najdete moje poznámky, připomínky a zážitky z cest i domova.

prohledat tento blog

Kategorie

  • Boubelení
  • Čtení
  • Gurmán
  • Krása
  • Kultura
  • Na cestách
  • Recenze
  • Vánoce
  • Ze života

recent posts

Facebook

Kontakt

V případě, že byste se mě chtěli na něco zeptat, navázat se mnou spolupráci či mi napsat jen nějaký vzkaz, pište, prosím, na barakara@email.cz.

Blog Archive

  • ►  2020 (4)
    • ►  března (4)
  • ►  2019 (19)
    • ►  prosince (9)
    • ►  října (2)
    • ►  září (1)
    • ►  srpna (1)
    • ►  června (1)
    • ►  března (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2018 (24)
    • ►  října (3)
    • ►  září (1)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (5)
  • ►  2017 (54)
    • ►  prosince (16)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (4)
    • ►  července (4)
    • ►  června (4)
    • ►  května (1)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (6)
    • ►  ledna (4)
  • ►  2016 (78)
    • ►  prosince (7)
    • ►  listopadu (6)
    • ►  října (5)
    • ►  září (3)
    • ►  srpna (5)
    • ►  července (2)
    • ►  června (7)
    • ►  května (6)
    • ►  dubna (9)
    • ►  března (7)
    • ►  února (12)
    • ►  ledna (9)
  • ►  2015 (69)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (9)
    • ►  října (1)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (2)
    • ►  července (3)
    • ►  června (1)
    • ►  května (1)
    • ►  dubna (11)
    • ►  března (12)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (13)
  • ►  2014 (86)
    • ►  prosince (15)
    • ►  listopadu (14)
    • ►  října (14)
    • ►  září (15)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (11)
    • ►  června (1)
  • ►  2013 (1)
    • ►  října (1)
  • ▼  2012 (2)
    • ▼  června (1)
      • měnit plány
    • ►  ledna (1)
      • Ženy, které nenávidí muže
  • ►  2011 (3)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  září (1)

Created with by ThemeXpose | Distributed By Gooyaabi Templates