Je přavděpodobné, že někteří ani tento článek nedočtete do konce, blog zavřete a už se nikdy nevrátíte. Někteří možná ze zvědavosti dočtou, ale zavrhnou mě. Já to na jednu stranu chápu, ale prosím, snažte se mě pochopit. Byl zrovna konec ledna, blížily se mé třicáté narozeniny a já stála u kamarádky v koupelně a dívala se na osobu proti sobě v zrcadle a ptala se, co bude dál? Kam až to necháš dojít? Na co ještě čekáš? A tak jsem udělala rozhodnutí, o kterém bude dnešní článek.
