bára.kára

Vzhledem k tomu, že spolu s Tomem ještě nebydlíme, jsou společné víkendy ojedinělými příležitostmi, kdy můžeme čas trávit jen a jen spolu. Několikrát do roka tedy zmizíme na víkend pryč a tentokrát padla volba na Šumavu. Čekal nás víkend v přírodě a dnešní článek bude právě o něm, kudy jsme se toulali, co jsme ochutnali a co bych Vám doporučila, tak jdeme na to!

Po dlouhé době, pokud nepočítám úterní procházku na páse a šlapání na kole, jsem se vydala do fitka u nás v práci. V průběhu cvičení se mi stala děsivá věc, o kterou se s Vámi chci podělit. Na blogu s Vámi sdílím své zážitky, plány, své úspěchy, ale k tomu patří i neúspěchy, takový je život. A o tom bude dnešní článek. 

Minulý týden jsem dočetla další knihu a i když znám spoustu lidí, kteří čtou mnohem víc než já, tak jsem na sebe byla pyšná, protože od jara jsem se pěkně rozečetla. Vzhledem k tomu, že se brzy stmívá a podzimní nálada vyloženě ke čtení vybízí, bych se s Vámi chtěla v dnešním článku podělit o mé dojmy z některých přečtených knížek za letošní rok. Zároveň Vám prozradím pár titulů, ke kterým se plánuji během pár týdnů dostat, a nasdílím s Vámi další, které mám na svém čtecím wishlistu, tak jdeme na to!

Mám pro Vás rozepsané tři cestovatelské články, se kterými se mazlím, proto nyní blog zeje prázdnotou, ale dneska jsem zaslechla úryvek rozhovoru a natolik mě rozlítil, že jsem se rozhodla sepsat tento reakční článek a zároveň i zamyšlení. Určitě budu ráda, když se pak do komentářů se mnou podělíte o Váš názor na toto téma, o co jde? Čtěte dál!

Dnešní článek bude zamyšlením a také výzvou pro Vás, protože když se rozhlédnu kolem sebe, mám dojem, že si neuvědomujeme, že jsme tu jen na skok. Před pár dny odešla z tohoto světa jedna naše rodinná příbuzná, nebylo jí ani padesát. A to jsou přesně ty momenty, kdy si říkám, že se občas chovám jako kráva a řeším spoustu věcí, které jsou ve výsledku banální. Pojďme si něco slíbit.

Není ani pondělí a ani začátek nového měsíce, právě naopak! Týden i měsíc končí, zbývají poslední okamžiky a já se rozhodla pro změnu, ne od zítra, ani od prvního, ale ode dneška. Před nedávnem jsem na instagramu zveřejnila fotku dveří a psala jsem o tom, abyste se nebáli v životě vzít za kliku a že i já sama stojím před pomyslnými dveřmi. Věděla jsem, že vstoupit musím, jen jsem měla luxus rozhodnutí o tom, kdy to bude. V pátek jsem se rozhodla, že to bude dnes! Oč jde?

Už před nějakým časem se mi na facebooku objevila reklama na zájezd k Lužickým jezerům do Německa, konkrétně na inline brusle. Víte, že já mám sport ráda a inliny nevyjímaje. Nechtělo se mi ale v šest hodin ráno odjíždět z Prahy a strávit den s cestovkou, a tak jsem se rozhodla, že tam nalákám Toma. Nebylo těžké ho přesvědčit o tom, že tam chce. A tak se stalo, že jsme jednu sobotu zadali do navigace Lužická jezera a vyrazili!

Když mi přišla pozvánka od Cacaa Prague na ochutnávku domácí zmrzliny, neváhala jsem ani minutu. Okamžitě jsem začala překládat již domluvené plány. Protože já zmrzlinu miluju, to je má slabost. Zároveň jsem byla mile překvapená, že si na mě vzpomněli. Pozvání jsem s díky přijmula a celý víkend se těšila na vše, co mě čeká.

 

Dnešní článek vznikl na popud nedostatku, který jsem zjistila včera večer. Čekala mě práce z domova, naplánovala jsem si ranní běh a po něm slané vafle. Začala jsem listovat kuchařkami a projíždět google, abych nakonec zjistila, že ani jeden recept, kterých ovšem na slané vafle není zrovna hromada, mi nevyhovuje. Proto jsem vzala ten, co se nejvíce blížil mé představě a upravila jej do požadované podoby. Byla jsem zvědavá na výsledek, ten mě ale nezklamal, a tak jsem se rozhodla s Vámi o recept podělit, tak tady je!

Dneska je to článek na přání. Na instagramu jste si odhlasovali, že chcete nový článek o tom, jak já to mám s během. Je to asi tři roky, co jsem s během začala. Nikdy jsem ho neměla ráda a v tomto článku jsem Vám popsala, jak jsem si k němu našla cestu. V dnešním článku se budu věnovat tomu, jak se náš vztah vyvíjel a jak to spolu máme teď, tak jdeme na to!

 

 

Když se objevila zpráva o tom, že Michal ze Superkruháče bude pořádat cvičicí víkend, byla jsem nadšená. Klasicky se mi ale sešlo víc akcí na jeden měsíc, a tak jsem si nebyla jistá, zda to zvládnu. Finančně a hlavně fyzicky. Můj Tom mi ale řekl, že by chtěl jet a že to zvládneme, a tak jsem se nechala ukecat a zaplatila zálohu. Pár dní před víkendem mě začalo bolet v krku a znovu se objevil otazník, zda jet nebo ne. Po konzultaci s doktorkou jsem se ale rozhodla jet, a tak jsem si sbalila tašku na tři dny plné cvičení. Zvládla jsem to? Čtěte dál!

Měsíc mi trvalo, než jsem byla schopná zvednout zadek a jít něco dělat. Nachozené kilometry po Alicante se nepočítají. Pro svůj debut po měsíční pauze jsem si vybrala událost, kterou pořádala Lucka z Angel Inspiration blogu. Šlo o cvičení s její trenérkou a já se s Vámi dneska podělím o to, jaké to bylo!

Také jste si vždycky přáli sbalit si batoh, dojet na letiště a nasednout na první letadlo, kamkoli to bude? Nebo jste to dokonce udělali? Pokud ano, tak smekám. Pro mě, plánovače, je to v podstatě cestovatelské tabu. Jak jsem již psala několikrát, jsem konzerva a snažím se na každou situaci připravit, abych neselhala. To bych ale nikdy nezažila žádné dobrodružství a můj život by byl nuda. A tak jsem se v září přihlásila na intagramový workshop a vyrazila s dalšíma šesti holkama do Pece pod Sněžkou. Nikoho jsem neznala a byl to pro mě slušný adrenalin. Víkendový pobyt se mi ale líbil, a tak jsem se rozhodla tuhle hru hrát znovu!

Říká se, že peníze nejsou všechno, ale bez nich to bohužel nejde. Reklama, sociální sítě a dokonalé profily ovlivňují nás obyčejné lidi. Vzbuzují v nás pocit méněcennosti, pokud nebudeme mít nejnovější knížky, kosmetiku či elektroniku. Pokud lidé podlehnou, snadno se dostanou do úzkých, protože na všechny ty věci nebudou mít peníze. Vezmou si půjčku a začnou tančit na tenkém ledě. Jak to mám já?

Zvoní budík. Och, to už je zase ráno? Ještě chvilku. Zvoní znovu a znovu. Sakra, už musím vstávat. Super, mám půl hodiny na přípravu. Rychle, letím do koupelny, vyčistím si zuby, v kuchyni si namažu chleba s lučinou, šunkou a sýrem ke snídani, zabalím jej a i s kouskem ovoce vkládám do batohu. Oblíkám se, češu, taštičku s kosmetikou házím do batohu s tím, že se namaluju v práci a utíkám na autobus. Uff, stihla jsem ho. V práci frčím na sto procent a den uteče jako voda. Dorazím domu, už je tma, dám si nějakou večeři, rychlou vanu a mířím do postele...

Dnešní článek je inspirovaný mými zážitky ze života, zároveň se lehce opírá o téma ekologie, které je mi blízké, byť nejsem žádný extrémista. Vše se odehrálo před deseti dny a já jsem toho stále plná, a tak jsem se rozhodla Vám o tom napsat, tak jdeme na to!

Dokáže Vás podržet, ale stejně tak i potopit, což se mi stalo v posledních dvou týdnech. A protože je důležité kromě úspěchů ukázat i ty stinné stránky mého boje, rozhodla jsem se po delší úvaze, že se Vám svěřím. Protože nikdo z nás nenosí růžové brýle a život občas docela bolí, tak jdeme na to!

Je to už dva a půl roku, co jsem v Brně dodělala školu a od té doby tam jezdím tak dvakrát až třikrát. Přiznám se, město mi k srdci nepřirostlo, ale mám tam kamarádku a také doktorku, ty navštěvuji pravidelně. Druhá osoba byla důvodem mé dnešní návštěvy. Jela jsem na kontrolu na endokrinologii. Byla jsem zvědavá, jak whole30 ovlivnilo krevní testy a co paní doktorka řekne meziročnímu váhovému úbytku. Jste také zvědaví? Čtěte dál!

Na leden jsem si naplánovala restart svého těla, chtěla jsem ho šokovat a nastartovat k budoucím výsledkům. Vybrala jsem si pro to program whole30, o kterém jsem si přečetla v knížce Jídlo na prvním místě. V dnešním článku se s Vámi chci podělit o tom, jaký ten měsíc byl, zda to splnilo má očekávání a co bude dál!

Čtvrtý týden whole30 mám za sebou. Řítím se tím pádem ke konci třicetidenního programu, za dva dny mě čeká měření, vážení a hlavně zamyšlení se nad tím, co dál. Než se s Vámi podělím o své výsledky, dojmy a plány, musím se Vám pochlubit s tím, jaký byl čtvrtý týden. Tak jdeme na to!

Je to neuvěřitelné, další týden na whole30 je za mnou a já se posouvám do druhé poloviny. Dneska se podíváme na to, jaký byl můj třetí týden s W30, co se s mým tělem děje a jaké mám vize do budoucna.

Druhý týden utekl jako voda a já jsem v půlce. Rozšiřuji si portfolio jídel, která můžu a která mi chutnají. Zařadila jsem pohyb, jak mi to tělo dovolí. V dnešním článku se na to podíváme detailněji, tak jdeme na to!

V posledním článku jsem Vám představila program Whole30, tady, a sepsala jsem Vám svůj postoj k němu a proč jsem se do něj pustila. Mám za sebou první týden a přicházím s mými dojmy a ukázkou toho, co teda jím, když jsou zakázané obiloviny, luštěniny, přidaný cukr a mléčné výrobky.

Po delší době se hlásím zpět a hned do toho jdu rovnýma nohama! Koncem roku jsem sice makala jako ďas, ale jídlo mi moc nešlo, proto jsem se rozhodla s novým rokem začít něco dělat! Koupila jsem si knížku Jídlo na prvním místě a po jejím přečtení jsem se rozhodla jít do programu Whole30. O čem to je, proč do toho jdu a co od toho čekám? Čtěte dál!