bára.kára

Ne, že bych cestovala do Turecka tak často, ale sedm měsíců je doba, po kterou jsem se neviděla s mým mužem. Vy, kdo sledujete blog a mé sociální sítě déle víte, že odjel pracovat do zahraničí na dva roky a tohle bylo naše první setkání od jeho odjezdu. Když jsem ještě měla školu, tak jsem si trochu zakazovala se těšit, abych se soustředila na učení, ale po státnicích mohlo těšení vypuknout. A jaké bylo naše shledání? Čtěte dál...

Je to už skoro půl roku, co jsem oslavila narozeniny, ke kterým jsem od Lucky, tímto ji zdravím, dostala dva lístky do kina. Říkala jsem si, kdy já se asi dostanu do kina a hlavně, s kým půjdu? Domluvila jsem se s Kristý, ale letní semestr utekl jako voda a já zůstala v Brně sama, naštěstí ne tak docela.

Čas letí jako splašený a už je to skoro týden, co jsem Vám psala, že žiju a že ožije také blog. Přestože jsem v červnu většinu měsíce proseděla na pokoji se státnicovými otázkami v ruce, i tak jsem si na závěr měsíce udělala radost pár věcmi, o které se s Vámi dneska podělím.