bára.kára

A je to tady! Dvanáct měsíců uteklo jako voda, tři sta šedesátý pátý den je tady a snad by se dalo čekat nějaké shrnutí a bilancování.

Tento rok byl plný zvratů, stala se spousta špatných i dobrých věcí. Posunula jsem se osobně dál, dokončila první rok na magisterském studiu, oslavila čtvrtstoletí na tomto světě, prožila překrásný podzim ve Francii a rozloučila jsem se s mým milým na delší dobu, než by se mi líbilo. Také jsem ale změnila vzhled mého blogu, získala jsem nové čtenáře a oblíbence na facebooku (tady).

Jsem cíťa, takže se tady o tom podrobně nebudu rozepisovat, ale chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za přízeň, moc si ji vážím, dělá mi radost a zároveň nastavuje zrcadlo a ukazuje budoucí směr.

A na závěr bych Vám chtěla popřát úspěšný start do nového roku 2015 a ať se Vám daří v osobním i profesním životě a pamatujte, život bude takový, jaký si jej uděláte!

Vánoce jsou za námi, konec roku se neúprosně blíží a dny utíkají hrozně rychle. Já těmto dnům říkám prázdné, protože se toho moc neděje, počasí nám nepřeje a kdyby nebylo pár naplánovaných kafíček, tak bych je snad raději všechno prospala. A tak když přišla nabídla výletu do Mariánek, po chvilce váhání (měla bych se učit) jsem přikývla.

Letošní Vánoce utekly neuvěřitelně rychle, neustále jsem v jednom kole, a tak došlo na to, že dárkový článek přichází až dnes. Po Novém roce se chystám obnovit mé lyžařské vybravení, myšleno kalhoty a asi i bundu, takže po stromečkem jsem našla "jen" pár dárků, které mi ale udělaly obrovskou radost. 

Já se netajím tím, že mám ráda jídlo a různé mňaminky, příchuť kávy mi od jisté doby nevadí, ba naopak v horkém létě ji i vítám. Při koupi lednového čísla časopisu Gurmet jsem dostala zdarma i kávovou verzi pudingu od Dr. Oetker, a tak jsem dlouho nevydržela vzdorovat a ještě před Vánoci jsem ho musela vyzkoušet. A dnes se konečně dostávám k samotné recenzi.

Šťastné a veselé Vánoce!

Každé Vánoce si toho všímám, ale letos se moc nepohybuji v krámech a když jsem tam před nedávnem vyrazila, naprosto jsem se zhrozila. Všude soby a Santa! Co to je? Kde jsou české Vánoce a kde je Ježíšek?

Asi jste si všimli, že se na blogu vyrojila spousta článků s přízviskem "vánoční", holt se nám ten Ježíšek blíží a je s ním spojena spousta věcí, ale nebojte, brzy to skončí. Čemu se budeme věnovat dnes? Boubelení, protože tu dlouho nebylo a protože mi přijde důležité právě o Vánocích. 

Obvykle přidávám radostem nějaký měsíční určení, ale tentokrát se toho nakupilo nějak víc a něco jsem si koupila v listopadu a něco v prosinci, proto poslední. Jak tak na to koukám, propadla jsem na podzim třpytkám, o čemž svědčí také článek o Nocibé (tady) a dneska tomu nebude jinak. Tak jdeme na to!

Období zimy je ohrožujícím obdobím pro naši pokožku, zima a mráz ji vysušují a my se musíme bránit. Já ale patřím k lidem, kteří nesnáší mastnou kůži a mastný obličej a kdyby to šlo, tak bych mazání úplně vymazala (hihi) z mého života. Jak to tedy dělám?

Jak jsem již psala, vánoční náladu letos tolik neprožívám, ale rozhodla jsem se, že nehty vánočně naladím. Objevila jsem v drogérii skvělého pomocníka od Rimmelu a nápad byl na světě!

Když jsem vymýšlela dárky, byla jsem ještě ve Francii. Paradoxně nejhorší bylo vymyslet něco pořádného pro mou mladší sestru. Už je to velká slečna, mlátí s ní puberta, a tak nikdy moc nevím, zda se jí zrovna trefím do vkusu či ne. Tou dobou jsem narazila na pár článků o Tangle Teezeru, a tak jsem po delším váhání dva objednala.

Nezastírám, že jsem milovníkem firmy IKEA, většina jejich výrobků se mi líbí a vždycky se tam musím držet. Tentokrát mi ale šla na ruku a při mé návštěvě byla 20% sleva na svíčky pro členy IKEA family, takže už asi tušíte, čeho jsem měla plný koš. Sedíte? Jdeme na to!

Letos nemám čas pokojíček zdobit vánočními ozdůbkami a i okna zejí prázdnotou. Nemám čas ani ne pečení cukroví. I tak se ale neochuzuji o vánoční náladu. Kromě hudby v nákupních centrech a krámech si ji vychutnávám na vánočních trzích. V loňském roce jsem porovnávala brněnské dva trhy (tady). Letos jsem chtěla napsat o renneských trzích. Moc jsem se na ně těšila, jaké ale bylo zklamání, když mě u vchodu vítal Santa Claus (ve Francii nosí dárky Père Noel, otec Vánoc). Obchůdky tam nabízely šílenosti v podobě skleněných obrázků s přesýpacím pískem, kožené tašky a turecký med. Byla jsem z toho tak rozladěná, že jsem je ani nevyfotila.

Tak by se dal nazvat tento týden. Kromě vyhlášení poštovní soutěže nebyl publikován jediný článek. Proč? Protože se stále aklimatizuji a tento proces ještě neskončil. O co jde?

Úvodem bych chtěla poděkovat těm, kteří si na mě vzpomněli a poslali mi psaní. Všechna (no, nebyly jich stohy) jsem si pozorně přečetla udělaly mi moc velikou radost!

Když jsem přijela do Rennes, netušila jsem, co mě čeká. Co se týče obchodů obecně jsem nebyla moc sběhlá a těšila jsem se hlavně na jídlo a pití. Jak jsem se spletla! V minulém článku jste si mohli počíst o tom, jak jsem se vrhla na KIKO a dneska se budeme věnovat jiné značce, Nocibé.

Čas letí jako splašený a mé tři měsíce v zemi galského kohouta se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Zbývá mi posledních pár dní, které prožívám plna emocí. Loučení v práci, stresy kvůli obhajobě raportu ze stáže, stresy ohledně balení (tuším, že to bude docela sranda, chtěli byste nějaký článek?) a sepisování seznamu suvenýrů, jakou dobrotu komu přivezu. A jak už to tak bývá, když něco končí (a něco nového začíná) člověk bilancuje a přemýšlí, k čemu to všechno bylo, co mu to dalo a vzalo. A dnešní článek bude právě o tom.

Dneska se opět vydáme na výlet, bohužel, na jeden z posledních ve Francii. Vytáhneme paty z Bretaně, i když historicky Nantes patří k ní. Držte se zelené čáry a nemůžete se ztratit. Připravit kávu, svačinu a vyrážíme.

Úvodem bych asi měla upřesnit, že já nejsem věřící. Nikdy jsem neprošla žádným vzděláním tohoto směru a čas od času mě to mrzí. Jsem totiž zvědavá a přijde mi to zajímavé. Jsem tolerantní člověk a nikomu bych víru nevyvracela, jen jsem proti těm extrémním verzím, což se asi úplně nepatří. Proč to ale píšu, stalo se mi něco zvláštního, a tak jsem se rozhodla se s Vámi o to podělit.

Jinak se to nedá nazvat, až se skoro stydím. Já se neřadím mezi beauty bloggerky, nejsem v tomto světě až tak sběhlá, i když spoustu věcí vím, znám a mám na ně svůj názor. Nikdy bych si ale nedovolila do této kategorie zabrousit natolik, že by osiřela na tomto blogu. Dneska se s Vámi ale chci podělit o tyto krásné úlovky, které jsem pořídila během pár minut. A také jste si o tento článek hodně psali, tak jdeme na to!

Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy publikovala recept, a to jídlo naprosto miluji! Je třeba to napravit a tento recept od námořníka je k tomu naprosto ideální. Tak jdeme na to!

To je magická věta, kterou člověk slyší pokaždé, když přijde s nějakým problémem. Kam? Na recepci našich francouzských kolejí. O mém hektickém příjezdu jste si mohli přečíst tady a já doufala, že jsou to poslední problémy, které s touto institucí mám. Jak jsem se spletla!

O víkendu jsme si s holkama udělaly holčičí den, kdy jsme společně obědvaly a vydaly se do víru nákupů pro svetry a vánoční dárky. Plány byly jasné, jak to ale dopadlo? Čtěte dál...

Dinan je městečko s historickým centrem, je krásné a navštívila jsem ho spolu s dalšími dvěma místy při velkém celodenním výletu s Čechy, co se za mnou přijeli podívat. Původně jsem ho chtěla shrnout v jednom příspěvku i s druhým městečkem, ale těch fotek je tolik, že jsem se rozhodla je rozdělit. Tak jdeme na to!

Jsem člověk, kterému nevadí jít do sekáče a něco pěkného si tam ulovit. Chápu, že pro mnohé lidi to není, také zastávám názor, že na hrabání musí mít člověk náladu, ale té radosti, když něco vyhrabete! Při jedné procházce v Rennes, už je to nějaký pátek jsem objevila hned dva sekáče a jak se to s nimi má?

O víkendu se na blogu objevily tipy na vánoční dárky pro naše muže (tady) a dnes přichází čas na dárky pro maminky, babičky, kamarádky, sestry, prostě všechny skvělé ženy, které chceme o Vánocích obdarovat. Stejně jako u pánů přemýšlejte při výběru hlavně na obdarovávanou osobu a fakt, že dárek nemusí stát milion, aby udělal miliónovou radost!

Patřím mezi milovníky jídla, ráda ochutnávám nové chutě a objevuji nové recepty, proto mi přišel vhod mezinárodní večer na koleji plný vaření a ochutnávání. Jsme tu studenti z celého světa, a tak nás čekala směsice chutí a neotřelých kombinací.

Sice sotva začal listopad, ale v obchodech se už objevili čokoládoví čerti nebo Mikulášové, také Vám to přijde šílené a uspěchané? Mě také, ale s tím nic moc neuděláme. A abychom si Vánoce užili a nemuseli na poslední chvíli honit dárky a prát se s ostatními u regálů, přicházím dneska s pár tipy na dárky, které můžete zakoupit či objednat s předstihem, a pak už si můžete jen užívat vůni svařeného vína u rozsvíceného stromečku na náměstí.

Blog na necelý týden oněměl, po dlouhé době přišla odmlka způsobená mou zaneprázdněností, která byla způsobená českou návštěvou v Rennes. Věnovala jsem se práci a přátelům, a tak se stalo, že články na blogu na chvíli vymizely, ale kdo sledujete facebook (tady) blogu, jste v obraze. Dnes, přestože je poslední říjnový den, přicházím s článkem tak trochu letním, usaďte se, dýchne na Vás slaný vzduch, jdeme na to!

Asi se budete divit, proč jsem v pátek publikovala příběh o nepsaní z důvodu časové vytíženosti a v sobotu je nový článek na světě. Poslední dny byly hodně nabité, každý víkend někam jezdím a volných neděl jsem si moc nedopřála, a tak mé tělo projeví únavou tím, že mi rozpumpuje hlavu. Už jsem tady zažila jednu pořádnou migrénu a protože nechci mít další, radši zůstanu jeden večer doma. A tak se stalo, že dneska přicházím s úlovky ze zdejších bleších trhů. O tom, jaký jsem k nim měla původně postoj a jaké byly mé první nákupy, jste si mohli přečíst tady a dneska shrneme druhý a třetí trh, je toho dost, tak jdeme na to!

Jsem ve Francii dva měsíce a poprvé šíleně nestíhám. Celý týden je nabitý akcí a navíc za mnou přijela návštěva z Brna. Z toho vyplývá, že na psaní, tak aby článek za něco stál, čas nezbývá. Nechci Vás ale ochudit o zážitky, a tak mnohé najdete, jako doposud, na facebooku stránky (tady). 

Díky za pochopení a trpělivost! 

PS: Nezapomeňte na holubí soutěž a zkuste své štěstí ve hře o francouzský balíček (tady).

PS2: A napište mi, jak chystáte strávit státní svátek, volno, 28.října ;-)

Tak nějak by se dal popsat sobotní výlet, protože jsem spolu s dalšími zdolala necelých dvacet kilometrů ve zvlněném terénu, na trávě, na udusané hlíně a v písku za necelých pět hodin. A když jsem chtěla něco vyfotit, třikrát jsem si to rozmyslela, na moment se zastavila a musela skupinu doběhnout. Na druhou stranu ale musím říct, že odměna byla sladká!

V pondělí nechodíme na stáž, ale máme kurzy ve škole. Třída je podobná jako v Čechách, jen jsou tam dvě francouzská okna a jinak taková větší sklepní okna v horní třetině stěny, i tak je ta místnost pěkně světlá. Já samozřejmě francouzská okna miluju, a tak u toho zadního sedím. Koukám přímo do areálu školy a z okna vidím zajímavé věci...

Poslední TAG, co jsem dělala byl gurmán TAG (tady je) někdy v létě, tak jsem si řekla, že bych zase nějaký přidat. Ten dnešní by Vám měl napovědět víc o mé osobě. Původně je otázek padesát, ale já jsem je trochu proškrtala, nicméně i tak je jich hodně, a tak jdeme na to!

Výlet do Fougères byl jednou ze tří možností na sobotní cestování, další byly trh v Rennes a cesta do Carnacu, která je ale odložena na neurčito. Bude hodně záležet na počasí, kam se pojede dál, ale teď už se vrhneme na výlet plný mlhy, deště a trochy modré oblohy!

Původně byl dneska v plánu výletní příspěvek, ale rozhodla jsem se ho posunout, protože už mi endorfiny vlezly na mozek. Ne, dělám si srandu, ale dlouho už tu tento typ psaní nebyl, tak abych Vás náhodou cestovatelskými příhodami neunavila. Proto se tedy dneska opět vrháme na boubelení, a to už šesté vydání, jdeme na to!

zdroj

Dlouho se už na blogu neobjevil článek s nějakou kosmetikou nebo kosmetickými nákupy, a tak si to dneska vynahradíme. Řeč bude o francouzské značce Le Petit Marseillais. První úlovek od této firmy jsem si koupila krátce po příjezdu do Rennes (o tom článek zde) a další na sebe nenechali dlouho čekat, ale nepředbíhejme, vše hezky popořádku.

Ani nevím, zda jsem Vám psala, že v mhd tady hraje muzika. Takže si nechávám ipod doma a poslouchám cestou to, co hraje v busu. Sice jsem tu už zažila situaci, kdy nastoupil pán, v kapse mobil s puštěným reggae a nezajímalo ho, že už tam muzika hraje. Nebral ohledy na ostatní, a tak jsme jeli za poslechu dvou rozdílných stylů, nevydržela jsem to a musela jsem vystoupit dřív. O tom ale dnešní psaní není. Když jsem šla z práce, rozpršelo, a tak jsem se rozhodla jet autobusem. 

Ano, tak by se dal nazvat sobotní výlet. Jelo nás patnáct, takový malý polský zájezd. A do místa určení i nazpět jsme dorazili všichni, neuvěřitelné! Byl to možná poslední výlet k oceánu, k moři, protože už i tady v Rennes, v Bretani, se podzim hlásí o slovo. Ale než ho získá úplně, pojďme si připomenout, jak bylo na Le Granit Rose.

pokud se Vám zdá, že jsou domy křivé, tak se Vám to nezdá, vítejte v Bretani!

Ne, doopravdy si nedělám srandu, jely jsme s mojí vedoucí a dalšími dvěma kolegyněmi na pracovní cestu na kolech a řeknu Vám, že to byla zase jednou akce! Nejdřív to vypadalo, že vůbec neodjedeme, pak že nedojedeme a nakonec se nám nechtělo zpátky. No bylo to zajímavé...

Podzimní dlouhé večery úplně vybízí k tomu, aby se člověk zachumlal do peřin nebo si v pyžamu a teplých ponožkách sedl k nějakému pěknému filmu. Měla jsem možnost v létě zhlédnout několik zajímavých, a tak Vám dneska přináším má doporučení na filmy do peřin, ke kávě či lahvi vína, ale pozor, nejsou to žádné novinky, jen tipy, které mě zaujaly.

zdroj

Čas letí jako splašený a já už jsem na stáži ve Francii měsíc, a tak jsem si řekla, že je třeba se víc integrovat. Inspiroval mě kolega, který minulý týden pekl pod záminkou, že si koupil novou troubu a že musíme ochutnat. A tak jsem si vybrala recept a rozhodla se, že také něco upeču. Aby se náhodou nestalo, že z toho vycouvám, napsala jsem v pátek (protože v pondělí mám školu a v práci nejsem) email celému oddělení, že se v úterý mohou těšit na ochutnávku České republiky. Upřímně, trochu jsem se v pondělí proklínala, hihi.

Vždycky, když jsem slyšela o bleších trzích, představila jsem si cestovní stolek, na něm vyskládané nějaké haraburdí a zanedbaného prodejce. Dnes už vím, že to byly jen ošklivé předsudky, které se ani nezakládaly na vlastních zážitcích. Když přišla Sísa, tímto ji zdravím, s nápadem, že v Rennes jsou blešáky a že bychom tam měly zajít, trochu jsem váhala, kvůli mým předsudkům, ale vzala jsem to jako výzvu. Jak to dopadlo?

A je tu víkend! Venku je ještě tma, ale já už jsem nějakou tu dobu vzhůru, připravuji věci s sebou na výlet a i když nemůžete jet se mnou, tak Vás vezmu na jinou cestu, a to na Mont Saint Michel, horu, která se s přílivem stává ostrovem a při odlivu poloostrovem.

Můj pokoj, ten na koleji, je polepený pohledy. Některé jsem dostala, některé jsou pouze koupené, ale ke každému zvlášť mám malý příběh a nějakou vzpomínku. Moc ráda pohledy i dopisy dostávám a protože mám tady na koleji schránku se jménem, dostala jsem nápad a uspořádám pro Vás podzimní soutěž.

Bretaně, tam jsem se vydala tentokrát. Konkrétně na Pointe du Raz, což je nejzápadnější místo ve Francii, oceán tam bije o skály a vítr češe vlasy. No, vítr tolik nefoukal a vlny jsem čekala větší, ale pro tu vůni ve vzduchu a ten klid bych vraždila. Já jsem si to už užila a teď nabízím požitek z tohoto kouzelného místa Vám!

Jsem v práci sotva tři týdny a už mě vysílají na pracovní cesty. Za tento týden jsem stihla tři a každá byla jiná. Jediným společným ukazatelem byla úspěšnost, co se mého úkolu týče. Navštívila jsem Cesson-Sévigné, Vitré a Saint Malo. Jaké to bylo? Čtěte dál...

Čas letí a i když jsem tu už docela dlouho, tak stále neznám Rennes celé. Chodím z práce domů pěšky, dneska jsem musela do banky kvůli založení účtu a dostala jsem se do míst, kde jsem ještě nebyla. To ale také způsobilo, že jsem trochu provětrala peněženku. Konečně, takže dneska přicházím s povídáním, čím jsem si prozatím udělala radost. Předem říkám, že pokud se budou příspěvky na toto téma opakovat, nebude to nijak pravidelné. Tak a teď už můžeme jít na to!

Miluju vaření, pečení a strašně ráda někoho pohostím. Mám ráda, když můžu uvařit pro druhé a ještě raději mám ten pohled, když vidím, jak se všichni cpou a chutná jim. To je to hlavní. A tak se stalo, že jsem dostala naprosto šílený nápad, uvařit pro mé spolužáky ze třídy, se kterými jsem ve Francii na erasmu (podrobnější info zde). To by nebylo tak strašné, pokud by se jednalo o těstoviny či podobná jídla, ale proč vařit něco tak snadného, že? Troufla jsem si hned na hovězí po burgundsku!

velký kastrol byl docela problém, ale našli se