bára.kára

A je to tady! Dvanáct měsíců uteklo jako voda, tři sta šedesátý pátý den je tady a snad by se dalo čekat nějaké shrnutí a bilancování.

Tento rok byl plný zvratů, stala se spousta špatných i dobrých věcí. Posunula jsem se osobně dál, dokončila první rok na magisterském studiu, oslavila čtvrtstoletí na tomto světě, prožila překrásný podzim ve Francii a rozloučila jsem se s mým milým na delší dobu, než by se mi líbilo. Také jsem ale změnila vzhled mého blogu, získala jsem nové čtenáře a oblíbence na facebooku (tady).

Jsem cíťa, takže se tady o tom podrobně nebudu rozepisovat, ale chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za přízeň, moc si ji vážím, dělá mi radost a zároveň nastavuje zrcadlo a ukazuje budoucí směr.

A na závěr bych Vám chtěla popřát úspěšný start do nového roku 2015 a ať se Vám daří v osobním i profesním životě a pamatujte, život bude takový, jaký si jej uděláte!

Vánoce jsou za námi, konec roku se neúprosně blíží a dny utíkají hrozně rychle. Já těmto dnům říkám prázdné, protože se toho moc neděje, počasí nám nepřeje a kdyby nebylo pár naplánovaných kafíček, tak bych je snad raději všechno prospala. A tak když přišla nabídla výletu do Mariánek, po chvilce váhání (měla bych se učit) jsem přikývla.

Letošní Vánoce utekly neuvěřitelně rychle, neustále jsem v jednom kole, a tak došlo na to, že dárkový článek přichází až dnes. Po Novém roce se chystám obnovit mé lyžařské vybravení, myšleno kalhoty a asi i bundu, takže po stromečkem jsem našla "jen" pár dárků, které mi ale udělaly obrovskou radost. 

Já se netajím tím, že mám ráda jídlo a různé mňaminky, příchuť kávy mi od jisté doby nevadí, ba naopak v horkém létě ji i vítám. Při koupi lednového čísla časopisu Gurmet jsem dostala zdarma i kávovou verzi pudingu od Dr. Oetker, a tak jsem dlouho nevydržela vzdorovat a ještě před Vánoci jsem ho musela vyzkoušet. A dnes se konečně dostávám k samotné recenzi.

Šťastné a veselé Vánoce!

Každé Vánoce si toho všímám, ale letos se moc nepohybuji v krámech a když jsem tam před nedávnem vyrazila, naprosto jsem se zhrozila. Všude soby a Santa! Co to je? Kde jsou české Vánoce a kde je Ježíšek?

Asi jste si všimli, že se na blogu vyrojila spousta článků s přízviskem "vánoční", holt se nám ten Ježíšek blíží a je s ním spojena spousta věcí, ale nebojte, brzy to skončí. Čemu se budeme věnovat dnes? Boubelení, protože tu dlouho nebylo a protože mi přijde důležité právě o Vánocích. 

Obvykle přidávám radostem nějaký měsíční určení, ale tentokrát se toho nakupilo nějak víc a něco jsem si koupila v listopadu a něco v prosinci, proto poslední. Jak tak na to koukám, propadla jsem na podzim třpytkám, o čemž svědčí také článek o Nocibé (tady) a dneska tomu nebude jinak. Tak jdeme na to!

Období zimy je ohrožujícím obdobím pro naši pokožku, zima a mráz ji vysušují a my se musíme bránit. Já ale patřím k lidem, kteří nesnáší mastnou kůži a mastný obličej a kdyby to šlo, tak bych mazání úplně vymazala (hihi) z mého života. Jak to tedy dělám?

Jak jsem již psala, vánoční náladu letos tolik neprožívám, ale rozhodla jsem se, že nehty vánočně naladím. Objevila jsem v drogérii skvělého pomocníka od Rimmelu a nápad byl na světě!

Když jsem vymýšlela dárky, byla jsem ještě ve Francii. Paradoxně nejhorší bylo vymyslet něco pořádného pro mou mladší sestru. Už je to velká slečna, mlátí s ní puberta, a tak nikdy moc nevím, zda se jí zrovna trefím do vkusu či ne. Tou dobou jsem narazila na pár článků o Tangle Teezeru, a tak jsem po delším váhání dva objednala.

Nezastírám, že jsem milovníkem firmy IKEA, většina jejich výrobků se mi líbí a vždycky se tam musím držet. Tentokrát mi ale šla na ruku a při mé návštěvě byla 20% sleva na svíčky pro členy IKEA family, takže už asi tušíte, čeho jsem měla plný koš. Sedíte? Jdeme na to!

Letos nemám čas pokojíček zdobit vánočními ozdůbkami a i okna zejí prázdnotou. Nemám čas ani ne pečení cukroví. I tak se ale neochuzuji o vánoční náladu. Kromě hudby v nákupních centrech a krámech si ji vychutnávám na vánočních trzích. V loňském roce jsem porovnávala brněnské dva trhy (tady). Letos jsem chtěla napsat o renneských trzích. Moc jsem se na ně těšila, jaké ale bylo zklamání, když mě u vchodu vítal Santa Claus (ve Francii nosí dárky Père Noel, otec Vánoc). Obchůdky tam nabízely šílenosti v podobě skleněných obrázků s přesýpacím pískem, kožené tašky a turecký med. Byla jsem z toho tak rozladěná, že jsem je ani nevyfotila.

Tak by se dal nazvat tento týden. Kromě vyhlášení poštovní soutěže nebyl publikován jediný článek. Proč? Protože se stále aklimatizuji a tento proces ještě neskončil. O co jde?

Úvodem bych chtěla poděkovat těm, kteří si na mě vzpomněli a poslali mi psaní. Všechna (no, nebyly jich stohy) jsem si pozorně přečetla udělaly mi moc velikou radost!