Původně jsem chtěla nazvat článek "číslo 953 žije", což by bylo výstižnější, ale asi by to nikomu nic moc neřeklo. Vrátíme se nyní přibližně o čtvrt roku zpátky. Seděly jsme s Denčou nad termínovkou (seznam běžeckých závodů pro daný kalendářní rok) a se smíchem plánovaly naše společné závody. Při kroužkování běchovického závodu jsem jí říkala, že fakt nevím, zda do toho půjdu. Asi dva týdny na to nás přihlásila a já už nemohla couvnout zpět, moje vodnářská soutěživost a tvrdohlavost mi to nedovolily!
Ano, trvalo mi to rok, než jsem zvládla přečíst knížku, aniž bych měla odpor nebo ji v polovině chtěla odložit. Studium na vysoké škole mě natolik vycucalo, že představa jakéhokoli čtení byla pro mě naprosto nemyslitelná. Ani u časopisu jsem nevydržela, tak maximálně publikace s recepty a hodně obrázky. To se ale naštěstí v červnu změnilo a já si dala osobní závazek, že zvládnu čtenářskou výzvu vypsanou pro letošní rok!
Vím, že je tu te´d tak trochu mrtvo, ale věřte, že se mnou život mele takovým způsobem, že jsem ráda, že večer padnu do postele. Na notebook na stole se přáší a ani ho neotevírám, ale nebojte, střádám informace a brzy se zase pustím do psaní. Holt, léto asi není tak úplně psací období, hihi. Dneska bych se s Vámi chtěla podělit o malý tip, kam se schovat, pokud se nacházíte v centru Prahy a chcete od toho všeho ruchu utéct.