bára.kára

Vždycky, když jsem slyšela o bleších trzích, představila jsem si cestovní stolek, na něm vyskládané nějaké haraburdí a zanedbaného prodejce. Dnes už vím, že to byly jen ošklivé předsudky, které se ani nezakládaly na vlastních zážitcích. Když přišla Sísa, tímto ji zdravím, s nápadem, že v Rennes jsou blešáky a že bychom tam měly zajít, trochu jsem váhala, kvůli mým předsudkům, ale vzala jsem to jako výzvu. Jak to dopadlo?

A je tu víkend! Venku je ještě tma, ale já už jsem nějakou tu dobu vzhůru, připravuji věci s sebou na výlet a i když nemůžete jet se mnou, tak Vás vezmu na jinou cestu, a to na Mont Saint Michel, horu, která se s přílivem stává ostrovem a při odlivu poloostrovem.

Můj pokoj, ten na koleji, je polepený pohledy. Některé jsem dostala, některé jsou pouze koupené, ale ke každému zvlášť mám malý příběh a nějakou vzpomínku. Moc ráda pohledy i dopisy dostávám a protože mám tady na koleji schránku se jménem, dostala jsem nápad a uspořádám pro Vás podzimní soutěž.

Bretaně, tam jsem se vydala tentokrát. Konkrétně na Pointe du Raz, což je nejzápadnější místo ve Francii, oceán tam bije o skály a vítr češe vlasy. No, vítr tolik nefoukal a vlny jsem čekala větší, ale pro tu vůni ve vzduchu a ten klid bych vraždila. Já jsem si to už užila a teď nabízím požitek z tohoto kouzelného místa Vám!

Jsem v práci sotva tři týdny a už mě vysílají na pracovní cesty. Za tento týden jsem stihla tři a každá byla jiná. Jediným společným ukazatelem byla úspěšnost, co se mého úkolu týče. Navštívila jsem Cesson-Sévigné, Vitré a Saint Malo. Jaké to bylo? Čtěte dál...

Čas letí a i když jsem tu už docela dlouho, tak stále neznám Rennes celé. Chodím z práce domů pěšky, dneska jsem musela do banky kvůli založení účtu a dostala jsem se do míst, kde jsem ještě nebyla. To ale také způsobilo, že jsem trochu provětrala peněženku. Konečně, takže dneska přicházím s povídáním, čím jsem si prozatím udělala radost. Předem říkám, že pokud se budou příspěvky na toto téma opakovat, nebude to nijak pravidelné. Tak a teď už můžeme jít na to!

Miluju vaření, pečení a strašně ráda někoho pohostím. Mám ráda, když můžu uvařit pro druhé a ještě raději mám ten pohled, když vidím, jak se všichni cpou a chutná jim. To je to hlavní. A tak se stalo, že jsem dostala naprosto šílený nápad, uvařit pro mé spolužáky ze třídy, se kterými jsem ve Francii na erasmu (podrobnější info zde). To by nebylo tak strašné, pokud by se jednalo o těstoviny či podobná jídla, ale proč vařit něco tak snadného, že? Troufla jsem si hned na hovězí po burgundsku!

velký kastrol byl docela problém, ale našli se

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Práce mi jde od ruky, o víkendech cestování a najednou jsem tu už tři týdny! Za tu dobu se stala spousta věcí a já mám pocit, že jsem se ani nezastavila, až na včerejšek, který jsem věnovala blogu, fotkám, ale hlavně odpočinku, o který si mé tělo už nějakou dobu říkalo. Počasí nám stále přeje, ale chladná rána už značí příchod podzimu. A abych lépe chladná rána zvládala, nosím si můj termohrnek, který jsem dostala jako dárek, s kávou každý den s sebou. Dneska jsem se ale rozhodla ho trochu obměnit. Jak? Čtěte dál...

Víkend je jediný volný čas, kdy můžu cestovat. V neděli se ve Francii vůbec nic neděje. Ani autobusy nedodržují předepsané jízdní řády, a tak je sobota dnem, kdy jen a pouze můžeme cestovat, pokud v týdnu pracujeme. Dnes je sobota, a tak se vydáváme na výlet. Kam? Do Châteaugiron!

Hrad, radnice, ale bylo zavřeno

Je to neuvěřitelné, čas letí jako voda a já jsem tu už přes dva týdny. Stihla jsem se rozkoukat, prozkoumat město, i když malé nedostatky ještě mám, a pomalu se vydávám na výlety do okolí. Proč jsem ale vlastně do Rennes jela a co tu dělám? Jste zvědaví? Čtěte dál...

Určitě jste si všimli, že už nějaký ten den nejsem v České republice. Přesunula jsem se o několik stovek kilometrů na západ, do Rennes, kde ale nepolevuji v mém snažení, i když je to tu v mnoha ohledech těžší, než jsem si myslela. A jak to tedy mám?

Vím, že na Vás poslední dobou chrlím samé články s francouzskou atmosférou a tématikou, ale jsem toho plná a je to naprosto přirozené, protože jsem změnila prostředí a nemůžu se ho nabažit. Oproti poslednímu článku se ale dnes z Rennes přesuneme zhruba o sedmdesát kilometrů na sever, k moři, do Saint Malo.

Je to až neuvěřitelné, jak ten čas letí, ale už jsem tu víc jak deset dní. Město jsem si oblíbila. Vše potřebné vyřídila a nyní už si můžu jen užívat atmosféry severozápadu Francie. Rennes je město, které tak nějak otevírá Bretaň všem příchozím. Tady začíná oceánické klima a vlhkost vzduchu, kterou by si člověk mohl jednoduše splést se zimou. Jak jsme byli poučeni od našeho pana ředitele.

Fakt, že jsem daleko od České republiky mi nedělá problém, od malička jsem takzvaně všudezdejší, což potvrzují všichni, kdo mě znají. Přizpůsobím se, asimiluji a můžu fungovat bez větších problémů. I tak ale občas přijde moment, kdy bych se schovala do své ulity a na pár dní nevystrčila nos. Před pár dny na mě tento pocit přišel.

zdroj

Studuji veřejnou správu, co se týče efektivnosti, o tom se ani nebudeme bavit, je v Čechách stejně jako ve Francii naprosto bídná. Úřady mají omezené úřední hodiny atd. atd. O tom, jak může doopravdická byrokracie vypadat, se dozvíte ve chvíli, kdy něco potřebujete. Třeba odjet na erasmus jako já. Neustále urgujete emailem člověka, který si sice nastaví automatickou odpověď, že je mimo a že máte kontaktovat jinou osobu telefonem, ale do kdy osoba číslo jedna bude mimo, to už se nedozvíte. Na všechno má druhá, úřednická strana, spoustu času a vy musíte být naprosto přesní...