bára.kára

A je tu poslední den roku 2019! Člověk se neubrání ohlédnutí za posledními dvanácti měsíci. Rok 2019 byl neuvěřitelný, neuvěřitelně náročný, neuvěřitelně nabitý a plný zvratů, o kterých se mi ani nezdálo. Nebyl ale jen špatný, stalo se spousta krásných věcí. A o to vše se s Vámi dnes podělím!

O tom, že operaci žaludku, konkrétně plikaci, chci absolvovat, jsem se rozhodla na konci ledna. V sprnu se to stalo! Co všechno operaci předcházelo, jste si mohli přečíst třeba tady nebo tady. Dneska se už budu věnovat předoperačnímu vyšetření a operaci samotné. Jak to probíhalo, že jsem (ne)byla na pokoji sama a jak jsem se cítila, tak jdeme na to!

Ano, i já jsem podlehla vlně podcastů. Jako se vším to nebylo hned na začátku, ale někdy v dubnu jsem jim pomalu přišla na chuť. Mám s nimi akorát jeden problém, protože jakmile si je pustím a něco u toho dělám, stává se, že přestanu vnímat slova a tedy rozumět obsahu, takže pokud poslouchám mluvené slovo, nesmím u toho většinou nic moc dělat. I přes to jsem si jich ale celkem dost oblíbila a rozhodla jsem se, že se s Vámi o ně podělím.

Jsem ráda, že Vás můj příběh o zmenšení žaludku baví. Od posledního článku uběhlo již několik týdnů a je načase zase pokračovat, abychom to do konce roku stihli a dostali se konečně do současnosti. V dnešnímu článku se s Vámi chci podělit o to, jak můj příběh pokračoval, a to červnovou návštěvou a kolečkem potřebných vyšetření.

Vy, kdo mě sledujete na instagramu už to víte a jsem ostuda, že na blog to píšu až nyní, ale je to tak. Na konci září jsem se přestěhovala do Holandska, ale protože mám ráda, když jdou věci za sebou v tom pořadí, kdy se staly, dneska se s Vámi podělím o to, jak jsem se tu vlastně ocitla a co tu dělám.

Navzdory tomu, že můj blog je osobní a sdílím tu s Vámi velkou část mého života, jsou stále věci, které o mně nevíte a které by Vás možná překvapily. A protože je předvánoční čas a minulý článek byl úvahový, dneska bych chtěla být více osobní a podělit se s Vámi o pár informací, které jsem Vám na sebe ještě neprozradila. Připravila jsem si jich deset, tak jdeme na ně!

Propadla jsem fenoménu podcastů a po poslechnutí jednoho z dílky Markét Vaňourkové, mimochodem její podcast doporučuju, mě napadlo téma dnešního článku. Bude to spíš úvaha, zamyšlení, pár tipů, jak z toho ven a hlavně informace, že pokud je to i Váš případ, nejste v tom v žádném případě sami, tak jdeme na to!

A je to tady! To období, kdy všude vládne davové šílenství, obchody jsou narvané vánoční výzdobou, všude je spousta lidí a dojít si koupit třeba jen chleba je pomalu jako bojovka na letním táboře! V tomto období se také lidé dělí na dva tábory, ten, který už má dárky nakoupené, a ten, který ještě obvykle nemá ani tušení, co by měl koupit. Proto jsem se rozhodla i letos sepsat pár tipů na to, čím své blízké můžete obdarovat.

Vzhledem k tomu, že úvodní článek k mému příběhu o zmenšení žaludku měl veliké ohlasy, mnoho přečtení a prakticky denně dostávám otázky k tomuto tématu, cítím, že jsem se vydala správnou cestou a rozhodla se ve sdílení Mého příběhu pokračovat. Dneska se podíváme, jak začala má cesta k operaci a že ne všechno bylo veselé a sluníčkové, tak jdeme na to!

Vím, že jsem tento článek slibovala dlouho, ale dostala jsem se k tomu až nyní. V jednom z předchozích článků jsem se s Vámi podělila o mou cestu do New Yorku, který jsme s Tomem navštívili v dubnu. V dnešním článku bych se s Vámi chtěla podělit o místa, která jsme navštívili díky kartě New York Pass. O co se jedná, jak ji objednat a jak to s ní funguje, to vše si budete moci přečíst v dnešním článku.

Je přavděpodobné, že někteří ani tento článek nedočtete do konce, blog zavřete a už se nikdy nevrátíte. Někteří možná ze zvědavosti dočtou, ale zavrhnou mě. Já to na jednu stranu chápu, ale prosím, snažte se mě pochopit. Byl zrovna konec ledna, blížily se mé třicáté narozeniny a já stála u kamarádky v koupelně a dívala se na osobu proti sobě v zrcadle a ptala se, co bude dál? Kam až to necháš dojít? Na co ještě čekáš? A tak jsem udělala rozhodnutí, o kterém bude dnešní článek.

Seděla jsem jednoho květnového dne v práci a koukám, že mi přišel email z Makeup Institutu, kde jsem byla v březnu na kurzu. O tom, jaký byl kurz si můžete přečíst tady. V emailové zprávě byla nabídka líčení pro Dermacol na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Ani na chvilku jsem nezaváhala, otevřela jsem kalendář a začala plánovat! Během hodiny jsem měla vše domluvené a těšila se na to, co přijde!

Cesta za oceán byl můj sen. Oproti jiným já nesním o jihovýchodní Asii, já toužím objevovat Evropu a pár míst z Ameriky. Jedním z nich byl právě New York, který mě lákal architekturou, historií, náladou a hlavně jsem byla zvědavá, zda vypadá tak jako ve filmu. Když jsem se o svém snu zmínila před Tomem, neváhal a začal plánovat. Je to parťák do nepohody a na cesty. Co cesta do USA obnáší, jak jsme byli připraveni a co jsme zažili, to se dozvíte v dnešním článku, tak jdeme na to!

Když jsem dostala k svátku Knihu kaváren, byla jsem nadšená. Nejen díky tomu, že budu moct objevit nové kavárny, ale zároveň se díky ní podívám do měst, kam bych si cestu za normálních okolností asi nenaplánovala. První putování jsem naplánovala na naše třetí výročí s Tomem. O tom, kam jsme jeli, jak jsme se měli, co všechno jsme ochutnali a co bychom Vám doporučili si můžete přečíst v dnešním článku.

Na začátku roku jsem se s Vámi podělila o svůj sen, a to stát se vizážistkou. Přihlásila jsem se do Make-up Instutu v Praze, kde jsem si ze široké nabídky nakonec vybrala kurz s názvem Basic Pro Make-Up Course. Popis kurzu sliboval pětidenní program plný líčení, různých technik ale třeba i hygienické zásady. Všichni kolem mi tvrdili, že jsem si měla zvolit nějaký pokročilý kurz. Jaké to nakonec bylo a zda jsem byla spokojená, to se dočtete na řádcích níže, tak jdeme na to!

Před pár dny jsem dostala otázku: "Jak to děláš, že máš pořád pozitivní náladu?" a na instagramu jste si odhlasovali, že byste na toto téma chtěli celý článek. Do těchto mrazivých a hlavně zamračených dní mi to přišlo jako ideální téma, a tak jsem se rozhodla sepsat body, které mi pomáhají v tom, že nosím dost často úsměv na rtu.

Možná si pamatujete, jak jsem zhruba před dvěma lety rozjela kavárenskou výzvu, během které jsem si dala za úkol navštívit dvacet kaváren z jednoho článku. Tenkrát se mi nepodařilo výzvu splnit, navštívila jsem jen některé kavárny ze seznamu. Ne, že bych se k ní snad chtěla vrátit, ale kávu stále miluju a čas od času zajdu do kavárny. Na podzim jsem navštívila tři nové kavárny a ráda bych se s Vámi podělila o mé dojmy z nich, tak jdeme na to!

Máme tu nový rok a s jeho příchodem si mnoho lidí dává nejrůznější předsevzetí. Moje kolegyně v práci si předsevzala, že nebude trávit tolik času na sociálních sítí, ségra začne cvičit apod. Také jsem mívala takové plány, už je nemám. Proč? Protože příchod nového roku je jen otočení listu v kalendáři nebo výměnou starého diáře za nový. Je to stejné jako všechny ty pondělky, během kterých dotyční nezačali a svůj slib sobě sama posunuli o týden, měsíc nebo že počkají na určité datum či událost. Také jsem byla taková, ale už pár let si nedávám předsevzetí jako taková, raději si plánuji a přeji a dneska bych se chtěla s Vámi o má přání podělit, tak jdeme na to!