proč se (ne)těším domů?

by - 6:00

Čas letí jako splašený a mé tři měsíce v zemi galského kohouta se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Zbývá mi posledních pár dní, které prožívám plna emocí. Loučení v práci, stresy kvůli obhajobě raportu ze stáže, stresy ohledně balení (tuším, že to bude docela sranda, chtěli byste nějaký článek?) a sepisování seznamu suvenýrů, jakou dobrotu komu přivezu. A jak už to tak bývá, když něco končí (a něco nového začíná) člověk bilancuje a přemýšlí, k čemu to všechno bylo, co mu to dalo a vzalo. A dnešní článek bude právě o tom.


Lidi
Musím říct, že po tak dlouhé době a přestože jsem tu měla návštěvu, tak se mi po mých kamarádech stýská a trochu mě mrzí, že s nimi nemůžu být, když se jejich životy mění a prochází různými obdobími. Vím, že díky skypu spolu můžeme mluvit, ale objetí nebo chytnutí za ruku to prostě nenahradí.
Na druhou stranu jsme se tady hodně sblížili, hlavně ti, kteří bydlíme na stejné budově, a tak nějak se naše vztahy prohloubily. Je to logické, ale i tak moc příjemné a velmi si toho vážím. Zároveň mi někteří odsud budou chybět, námořník, koťátko, sporťák, soused, ale i vedoucí ze stáže a asistentka Jeanne.

Jídlo
Už cestou sem jsem se těšila na hory sýrů a litry vína. Plán splněn na XY procent a mohla bych tu být klidně dál, i když mi chybí český chleba a zdejší stravovací režim (třikrát denně) mi vůbec nevyhovuje. Co mi ale svědčí je skoro hodina na oběd. Člověk se může soustředit na všechny ty chutě, co má na talíři a nemusí řešit, že už měl pět minut sedět v kanceláři. Nebude mi chybět pečivo, co je druhý den gumové a třetí den nelze pozřít. Zato rajčata, která ještě na konci listopadu voní jako ze zahrádky a mají chuť rajčat, ta mi budou scházet stejně jako naše restaurace v šestnáctém patře.

Systém
Tak ten mi doopravdy chybět nebude. To jejích "přijďte zítra" a "nejde", to jsou věci, které doopravdy postrádat nebudu. Laxní přístup, nedochvilnost a u většiny (ani tady nelze házet všechny do jednoho pytle) nedostatek laskavosti a případné obětavosti. Už se těším, až si budu moct v klidu posedět u skleničky a pokaždé když se otevřou dveře se neleknu, že je to pán z ostrahy, který nás vyhodí a ještě u toho bude hrubý.
Zato volná a zavřená neděle, tedy "povinnost" se věnovat sobě, své rodině nebo svým koníčkům, to by České republice pomohlo. Myslím, že už se pomalu dostáváme z těch dob, kdy makáme jako opice a neděli bez obchodních center bychom si zasloužili.

Příroda
Ta mi bude chybět velmi. Ta všudypřítomná zeleň a barvy podzimu. Šum moře, červené skály, vítr ve vlasech, parky ve městě a ty domečky, které ladí s přírodou, které do ní zapadají, jakoby vyrostly z trávy, kterou spásají strakaté krávy.

Nechala jsem se trochu unést, ale doufám, že mě chápete. Stejně tak doufám, že se Vám tři měsíce článků plných francouzské kultury, architektury a chutí líbily a že mi zůstanete věrni, i když bude blog věnován opět spíš článkům z domova. Děkuji Vám za všechny komentáře, připomínky, otázky a rady a těším se na další. Který článek z Francie se Vám líbil nejvíce?

PS: Více fotek z Rennes najdete na facebooku, tady.

You May Also Like

9 komentářů

  1. Ahoj,

    mě se tento článek líbí moc a i když jsem nikde takhle dlouho nebyla , stejně by to asi bylo tak trochu "všude dobře, doma nejlíp" :-) ... Mě se tedy moc líbily články do bleších trzích. Ten jsem nikdy ještě nezažila (pokud tedy nepočítám to, když lidé v Kanadě vyklidili na chodník půl domu a prodávali :D ) a strašně by mě zajímal :-) ... Jinak, má obdiv, že se takhle pouštíš do "vycestování" na delší dobu. Já ráda cestuji, ale na tohle by mi asi trošku chyběla odvaha :-)

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že každý na to není, ale na druhou stranu je to návykové ;-) Jednou vycestuješ a pak chceš zas a zas :-)

      Vymazat
  2. Před odjezdem nastupuje melancholie, aspoň u mě, vždy. V zahraničí jsem na delší dobu byla celkem čtyřikrát a pokaždé jsem poslední týden probrečela, i když jsem se třeba už strašně těšila zároveň domů. Nejkrásnější ale pak je, když se po letech do toho "svého" města vrátíš a zjistíš, že v Lidlu jsou pořád ty samé prodavačky a v menze vaří pořád ta samá jídla. Je to jako vrátit se na chvíli do krásné, bezstarostné minulosti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto chápu, o čem píšeš, plánuji se do Rennes určitě vrátit, naprosto mi Bretaň učarovala ;-)

      Vymazat
  3. Ahoj Baru, já balení miluju, ať už se balím někam, nebo zpátky domů. Mám moc ráda cestování, ale taky hrozně nerada cestuju někam sama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cestování o samotě mi občas nevadí, ale tentokrát mi to balení přišlo jako další stěhování, kterého bylo za poslední rok a půl na můj vkus až příliš. ;-)

      Vymazat
  4. Narazila jsem náhodou na tento blog a úplně to na mě dýchlo :-) Před sedmi lety jsem byla na studijní stáži v Lorientu... Ještě se sem musím večer vrátit, pročíst to tu a zavzpomínat... Díky :-) Krásný zbytek dne, Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za velmi milý komentář a přeji pěkné počtení ;-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!