Je to už skoro půl roku, co jsem oslavila narozeniny, ke kterým jsem od Lucky, tímto ji zdravím, dostala dva lístky do kina. Říkala jsem si, kdy já se asi dostanu do kina a hlavně, s kým půjdu? Domluvila jsem se s Kristý, ale letní semestr utekl jako voda a já zůstala v Brně sama, naštěstí ne tak docela.

V Brně totiž zůstala ještě Káťa, se kterou jsme se domluvily podle programu, že půjdeme na Dámu ve zlatém. Má to docela pěkné hodnocení na ČSFD, ale zároveň jsem četla i hodně kritiky. To nás ale neodradilo. 

Film vypráví příběh ženy, jejíž rodina byla nacisty donucena opustit milovanou Vídeň. Válka ji vzala rodiče a domov. I přes trauma z mládí se dokázali s manželem postavit na nohy ve USA. Celý příběh začíná na hřbitově, kde se Maria Altmanová loučí se svou zesnulou sestrou. V jejích věcech najde dopisy a také obraz její tety, který maloval Klimt. Spojí se s mladým a doposud nepříliš úspěšným právníkem Randym a začne bojovat o majetek, který její rodině nacisté neprávem vzali.

Dvě dějové linie, z období války a ta současná, se prolínají po dobu celého filmu. Jejich prostřihy pomáhají divákům se vcítit do situace Marie, která se rozhodla, že se do své rodné země už nikdy nevrátí. Příběh vypráví o tom, že člověk svá rozhodnutí v průběhu života mění a dokonce je schopen věcí, o kterých si myslel, že jsou nereálné. Jde jen o to věřit v sebe a jít za cílem s dobrým úmyslem.

Jak jsem tu již psala v některém z dřívějších článků, obvykle se už po půlhodině filmu koukám na hodinky a odpočítávám čas do konce. Tentokrát jsem si film užívala a nechtěla jsem, aby skončil. příběh je pěkný, ukazuje lidské prohry i vítězství, ale o tom přeci život je. A co víc? Jedná se o zfilmovaný skutečný příběh a tento žánr já mám nejraději!

Jaký film jste naposledy viděli Vy? Chodíte často do kina nebo dáváte přednost domácímu promítání?