Jedno z mých předsevzetí bylo dostat se do formy a protože nic se nemá odkládat na zítra apod., tak jsem se do toho vrhla po hlavě už od prvního měsíce nového roku. Vím, že to tak dělá hodně lidí a málokdo vydrží. Já ale nejdu cestou extrému, na který bych si nezvykla. A co tedy dělám? Čtěte dál!

zdroj

Bez pohybu žádná forma není! A navíc, za poslední dobu jsem si na pohyb vytvořila jaksi trochu závislost. No, spíš na těch endorfinech, ale to nevadí. Jsem člověk, který miluje pohyb v rytmu a který nemá rád stereotyp, např.:už dopředu víte, kterou písničkou lektor začne a co bude následovat. Zároveň jsem ale svůj pohyb (ne)chtěla přizpůsobit ročnímu období, a tak je můj rozpis následující. Chci si hlavně zajet řád, během ledna, kterého se pak budu držet i po dobu celého roku. Nějakou vyšší aktivitu jsem si naordinovala třikrát týdně - v pondělí fitbox, ve čtvrtek dance fitness a o víkendu, dle počasí a společenských aktivit, běh nebo cvičení podle Jillien Michaels.

Jídlo

Bez něj člověk nemůže být a já nemůžu žít. Jídlo mám holt ráda, ráda vařím a je plnohodnotnou součástí mého života. Nejspíš nikdy nebudu počítat kalorie a nebudu mít kalorické tabulky v hlavně. Na druhou stranu, chci jít i na jídlo s rozumem. Mít vyváženou stravu, díky které se bude mé tělo cítit dobře a já dobře v něm. Základem pro mě je pravidelná strava. Vyzkoušela jsem si, že 4-5 jídel je pro mě ideální počet. K tomu dostatek tekutin, jinak na mě útočí migrény. A co mě osobně vyhovuje? Na snídani ovesnou kaši s ovocem či nějaké celozrnné pečivo se sýrem a se zeleninou, tedy sladká či slaná varianta. Od toho se odvíjí chuť svačiny, tedy buď chlebík s nějakou zeleninovou pomazánkou nebo ovoce s jogurtem, například. Oběd plnohodnotný, žádný jen maso a salát. Hezky zastoupení všech tří složek: sacharidy, bílkoviny a tuky. A odpoledne buď lehčí zeleninová svačinka nebo nic, dle chuti. K večeři už mě čeká maso, vajíčka, sýry, zelenina. Tuto skladbu mám vyzkoušenou a mě vyhovuje, ale to je striktně individuální!

zdroj

Hlava

Co si budeme povídat, dokud nás do změny bude tlačit okolí a my ji nebudeme chtít, nic se nestane. Nebo stane, ale pak je velká pravděpodobnost jojo efektu. V mé hlavě to mám, myslím, srovnané. Nejdu cestou extrému a vím, co chci. Navíc se za své úspěchy hodlám odměňovat a zároveň se průběžně motivovat. Mojí lednovou motivací je únorový běžecký závod v Praze. Poběžím čtyřkilometrovou trať, není to žádná dálka, ale někde začít musím a hlavně má tato akce psychologický efekt - musím a chci si dokázat, že to zvládnu. Úspěch, doběhnutí, pro mě bude osobní výhrou a hlavně motorem do další práce!

(Ne)Souhlasíte se mnou? Jak to máte Vy?