Vy, kdo sledujete blog delší dobu, víte, že jsem blog začala psát hlavně kvůli mému pobytu ve Švýcarsku. Přestože jsem v této krásné zemi strávila jeden celý rok, nestihla jsem navštívit všechna města a místa, která by si to zasloužila. A tak se člověk musí čas od času vrátit. Tentokrát jsem zavítala do Curychu za kamarádkou, se kterou mě svedla dohromady obrovská náhoda.

Štěpánka přijela před rokem a půl do Francie za mou spolužačkou a padly jsme si do oka, neuvěřitelně jsme si sedly a od té doby mě zvala do Švýcarska. Nejdřív jsem neměla čas, pak peníze, ale nakonec to vyšlo a my se sešly na tři dny, na které jen tak nezapomenu!

Když jsem přemýšlela, jak do Curychu budu cestovat, hned mě napadl osvědčený dopravce, ČSAD Tišnov a nezklamali mě. Jejich řidiči jsou velmi vstřícní, milí a cestování autobusem je příjemné, pokud zrovna kolem Vás nesedí ignoranti jako se to stalo mě při zpáteční cestě tak, že ani třídenní vyčerpání nepomohlo k tomu, abych se vyspala. Nicméně, autobusy jezdí přes noc, takže neztratíte den dovolené a z pražské Florence jste v Curychu za devět hodin.

Curych je pěkné město, jehož centrum se dá v pohodě projít pěšky, pokud se chcete ale svézt úzkou tramvají, doporučuji si zakoupit celodenní lístek za 8,60 CHF, protože se oproti jednorázovému za 4,20 CHF hodně vyplatí. Lístek pak platí na tramvaje, autobusy, část okruhu na jezeře a také vlak. 

Asi nejkrásnější pohled na každé město je z ptačí perspektivy, my jsme využily věž kostela Grossmunster, na kterou vede 187 schodů, ale ten výhled stojí za to. Město pak máte jako na dlani. Odtud jsme se se Štěpánkou vydaly starým městem na oběd do veganské menzy místní univerzity. Řeknu Vám, univerzitní budova, to je krása. Zvenku to vypadá jako palác nějaké významné instituce a uvnitř jako na zámku. Jen ty učebny jsou moderně vybavené.

Já osobně miluji světlíky, což Štěpánce nahrálo do karet a z univerzity jsme se procházkou starým městem dostaly až do Histlu, baru na střeše jednoho z nákupních domů, což mimochodem není vůbec rarita ve Švýcarsku. V horních patrech obchoďáků bývají často restaurace a bary. Histl byl velmi útulný a hlavní místnost byla lemována z obou stran zimními zahradami. V jedné jsme se usadily i my s kávou a zabalené do deky jsme probíraly, co se za poslední rok a půl všechno událo.

Na střeše ještě zůstaneme, tentokrát kancelářské budovy Prime tower, kde najdete bar, bistro a restauraci, kde je krásný výhled na celé město. V noci to má super atmosféru a nebojte, pokud byste nechtěli utrácet, můžete se jen zdarma vyvézt nahoru, výhled si vyfotit a zase jít domů.

Město rozdělují dvě řeky, Limat a Sihl. Kolem Limat, na obou březích, jsou moc krásné promenády a v podstatě historické centrum. V Curychu je to složité, protože tu není žádné takové jakože hlavní náměstí s katedrálou, na což jsme zvyklí, ani hradby, a tak historické centrum nijak nevyniká v panoramatu města. Nicméně, pohledy jsou to krásné a procházku kolem vody doporučuji. 

Pokud byste byli z pobíhání po městě uchození, můžete si odpočinout v místních lázních Hurliman. To, musím přiznat, mi v Čechách hodně chybí. Místní lázně jsou v budově bývalého pivovaru, a tak si můžete bublinkovou lázeň vychutnat ve velkých dřevěných kádích. Kromě toho se ale můžete vydat na střechu a užít si výhled na město ze střešního bazénu a ani Vám nemusí vadit, že zrovna prší, protože Vy jste v teplé vodě.

Když jsem já byla v Curychu, podařilo se mi dostat i na výstavu vín, kde jsme se Štěpánkou a její kamarádkou Fridou ochutnaly vína z celého světa včetně New Yorku. Byla jsem velmi překvapená, jak mi americké víno chutnalo. Bylo to úžasné zakončení prvního dne, a pak se nám krásně spalo.

Na závěr dne druhého jsme se vydaly do místní opery na balet. Představení se jmenovalo Woyczek a já si tu atmosféru moc užila. Byla jsem velmi ráda, že se Štěpánce podařilo skloubit sport i kulturu, takže žádná z těchto oblastní během mého pobytu v Curychu netrpěla.

Nebyly jsme ale jen ve městě. Vyšláply jsme si na vyhlídku nad městem Uetliberg, odkud jsme viděly celé město, jezero i Alpy. Štěpánka je duchem sportovec, a tak jsme každý den nachodily minimálně patnáct kilometrů, vytáhla mě na všechny vyhlídky v městě i kolem něj a dokonce jsem se dostala i za město k jezeru Greifensee, kolem kterého vede cyklostezka a my si ji daly na kolečkových bruslích, takže jsem odjížděla z Curychu a měla jsem na kontě 20 km na bruslích a přes 45 km v chůzi. To není na tři dny špatné, ne?

Moc jsem si pobyt ve Švýcarsku užila a znovu získala pocit, že je to má země zaslíbená a že bych si dokázala představit tam žít. Ano, je to drahá země, ale je čistá, je bezpečná a má toho tolik, co nabídnout. Rozhodně jsem tam nebyla naposledy!

Co říkáte na můj nabitý program? A pochlubte se, už jste navštívili Švýcarsko, kterou část? A na závěr mi do komentáře ještě řekněte, jaký druh dovolené preferujete - aktivní nebo spíš odpočinkovou?