Jak jsem Vám psala v minulém článku, jsem teď docela zaneprázdněná, pořád někde lítám, což mi vyhovuje, a v neděli jsem byla na jedné prima akci, o které Vám dneska napíšu. Vlastně o celé neděli.

Na třetí květnový víkend byl v Praze naplánovaný OpenHouse Praha, což byla událost, během které byly otevřeny běžně nepřístupné budovy na území celé Prahy, což mě nenechalo klidnou. Naplánovali jsme si výlet do Invalidovny, protože ta byla otevřena naposledy, prý se bude prodávat soukromému majiteli. Dále jsme měli na seznamu Strahovský klášter, Salmovský a Schwarzenberský palác a rezidenci primátora Prahy.

Jakmile je něco zadarmo, jsou tam fronty, což byl případ Invalidovny, nicméně nepršelo, takže nám ta hodina čekání docela utekla. Bohužel z prohlídky jsem nebyla nijak nadšená. Ten interiér byl krásný, pokud se tak dá rozmlácené budově říct, ale rozhodně měl atmosféru, což se nedalo říct o výkladu pana průvodce, který byl strohý, a bylo mu špatně rozumět. Takže i když jsme se mohli na cokoli ptát, tak já ani nevěděla, co nám říkal. Další místa už naštěstí byla volně přístupná.

V areálu Strahovského kláštera byla otevřena Síň Boženy Němcové, jejíž dominantou byl malovaný strop – freska s mýtickým příběhem. Benefitem pak byl nádherný výhled na Hradčany a Prahu. Také Schwarzenberský palác jsme si mohli projít sami, k vidění byla zbrojnice a běžně nepřístupné schodiště, které čítalo sto třináct schodů, které daly zabrat i sportovcům. Zbrojnice se nachází v podkroví a mě víc než zbraně a obrazy uchvátil právě krov.

Vzhledem k tomu, že mě večer ještě čekalo divadelní představení, víc jsme toho nestihli. Z Hradčan jsme zamířili k autu přes Újezd, kde jsme nemohli minout Angelato. Konečně jsem ochutnala jejich kokosovou zmrzlinu a byla výborná. Lákala mě ale také rebarborová a příchuť slaný karamel. Máte rádi zmrzlinu z Angelata? V autě jsem ze sebe udělala dámu, nahodila jsem puntíkaté šaty, a vyrazili jsme vstříc pozdnímu obědu – do Potrefené husy.

Divadlo byla dámská jízda. Sešly jsme se u oběda a s plnými žaludky vyrazily za kulturou, na balet do Stavovského divadla. Na programu byl Oliver Twist, a přestože se jedná v podstatě o představení pro děti, vřele Vám jej doporučuji. Je to nádherně ztvárněný příběh malého chlapce, který hledá domov a osud mu hází klacky pod nohy, ale vždy ho vytáhne z nejhoršího. Tanečníkovi, který tančil Olivera, bylo podle mého úsudku z prvního balkonu necelý deset let, ale jeho výkon byl na jedničku. Opět jsem se utvrdila v tom, že bych měla do divadla chodit častěji. Načančat se a trochu se vzdělávat.

Do postele jsem se dostala v jedenáct a tiše si přála, aby ráno byla další neděle, kterou bych využila tentokrát k odpočinku a relaxaci. Poslední dobou se neustále něco děje, chci všude být a nějak cítím, že to nejde.

Jaké je Vaše jaro – aktivní nebo naopak lenošíte? A chodíte často do divadla, na čem jste byli naposledy?