Na začátku roku jsem se rozhodla, že budu víc času věnovat čtení. Vlastně jsem tohle rozhodnutí udělala už po státnicích loni v červnu, ale stále jsem se nějak nemohla soustředit. A po podzimním krachu s třemi knížkami a jedinou dočtenou jsem vstupovala do nového roku s odhodláním, že to letos změním. No, budu upřímná, je začátek června a já mám na kontě jednu knížku a o té bych Vám dneska chtěla napsat.

Nebudu Vám lhát, v knihkupectví mě ke koupi nalákala hlavně barevná obálka. Celá knížka je krásně ilustrovaná. Některé stránky jsou pomalované celé, na některých je jen malý obrázek, ale všechny obrázky jsou jakoby nedbalé, ale naprosto vystihující jednotlivé kapitoly.


Knížka je rozdělená do kratičkých kapitol, které čítají maximálně pár stran, což mi vyhovuje, protože jsem knížku většinou četla před spaním, kdy víc jak pár stran nedám. Hned usínám. Kapitoly mají nejrůznější názvy: Miluju ho..., Závist, Strach, Celulitida, Co chci... a tak dál. Kniha vypráví o životě, o životě Ani Geislerové, o jejím těhotenství, o jejích obavách a radostech a musím říct, že jsem s ní dost často souhlasila. Tady jsou některé z jejich myšlenek...


"Není lepšího příkladu, aby si člověk uvědomil, že žít se má jen přítomností. Že není žádné potom a není ani žádné předtím. Říkejte vždycky, co cítíte, těm, co to mají vědět. Nenechávejte nic na potom. Potom už totiž nic není." Ještě řekněte, že to není pravda, s tímto se naprosto ztotožňuji!

"Závist je krutá a nemá žádné hranice. Nezastavuje se před ničím a nezná pokoru. Rozleptá svým strašlivým jedem i ty nejpevnější svazky, a pokud je nezničí, tak určitě zanechá jizvy. O co se otře, to podléhá té nejtěžší zkoušce." Nemá se závidět, z toho nikdy nic dobrého nevzniklo a člověku to stejně nepomůže.

"Proč to píšu? Protože chci psát o lásce, a už nevím jak. Protože chci říkat věci, co se neříkají. Protože chci, abyste přemýšleli o tom, proč se říká, že láska prochází žaludkem. Abyste přemýšleli o tom, jak to máte rádi vy. Abyste podlehli starým rituálům chuti a vaše chutě aby se staly rituálem. Aby všechno staré chutnalo nově a nové bylo bezpečně poznané. Aby teplé jídlo sytilo tělo a láska aby sytila duši." Pochopte, právě procházím zamilovaným obdobím, zároveň miluji vaření, a tak je mi tento odstavec natolik blízký, že to ani nedokážu vyjádřit!

"Takže vodítkem v životě je víra, že to všechno, tím myslím úplně všechno, má smysl. Všechna krutost i láska, strach a štěstí, chyby, který dělám, slova, co říkám, sny, který mě upozorňujou na zjevný nástrahy, kterým bych ráda podlehla, pokušení, odolání, ukradený polibky, vrácený facky, veselý rána a propitý noci." Jakoby napsala definici života podle toho, jak já to cítím!


Součástí knížky je i prostor na poznámky. Mě se ale knížka natolik líbí, že mi bylo líto do ní čárat, a tak jsem si u stránek s oblíbenou pasáží ohnula roh, což chápu není o moc mírnější, než do knížky něco napsat, ale tohle mě naučila škola - do knížek se nečmárá.

Musím říct, že jsem při čtení posledních stránek měla přesně ten pocit, kdy už chci přečíst všechno, ale zároveň mi bylo líto ji dočíst, že už to vábení skončí, že skončí ten milý svět, do kterého jsem při jejím otevření vstupovala. No, ale dočetla jsem jí, abych Vám mohla napsat, že je to ideální knížka, když chcete utéct od drsné reality, když si na dovolené chcete přečíst milá slova a když chcete načerpat inspiraci na trávení volného času.