kočičí oči
Fakt, že jsem daleko od České republiky mi nedělá problém, od malička jsem takzvaně všudezdejší, což potvrzují všichni, kdo mě znají. Přizpůsobím se, asimiluji a můžu fungovat bez větších problémů. I tak ale občas přijde moment, kdy bych se schovala do své ulity a na pár dní nevystrčila nos. Před pár dny na mě tento pocit přišel.
Jdu si takhle po pěšině, smutním si, když tu najednou v trávě vidím takovou černou hromádku chlupů. Jak se přibližuji, pohne se a v tu chvíli mě zmerčí a začne hypnotizovat svými krásnými kukadly. Zastavila jsem se a naše oči, které se střetly, ne a ne se odpojit. Jakoby se zastavil čas. Jakoby mi chtěla pohledem říct, že všechno bude dobrý, že to zvládnu a že jsem natolik silná, že takováhle malichernost mě nemůže rozhodit.
Pak ale do parku přišla nějaká paní, kočička se lekla a utekla, nicméně ten krátký moment mi naprosto stačil k tomu, abych nabrala nový dech, nasadila úsměv a večerní party si užila. Děkuji kočičko a doufám, že tě ještě uvidím.
Jak na Vás působí pohledy zvířat? Hladíte si i cizí psi a kočky na ulici?
2 komentářů
Moc pěkné Baruš :) Přeju ti ať si brzy zvykneš, uvidíš že nakonec se ti ani nebude chtít domů :)
OdpovědětVymazatNa mě zvířátka působí podobně, vždycky mě jejich přítomnost vyklidní ♥ Hladím si každou kočku, kterou potkám a ona o to stojí ;-)
Kočky miluji, jsou to asi jediná zvířata, u kterých hned poznám, co mi chtějí říct. Asi je to tím, že od narození s nimi žiji.. :-) Kočičky většinou na ulici hladím, pokud se nechají.. Ale zase to nepřeháním, jelikož mají občas tendenci jít za mnou :-))
OdpovědětVymazatMěj se ;-)
skills-of-art.blogspot.com
Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!