Na začátku roku jsem se s Vámi podělila o svůj sen, a to stát se vizážistkou. Přihlásila jsem se do Make-up Instutu v Praze, kde jsem si ze široké nabídky nakonec vybrala kurz s názvem Basic Pro Make-Up Course. Popis kurzu sliboval pětidenní program plný líčení, různých technik ale třeba i hygienické zásady. Všichni kolem mi tvrdili, že jsem si měla zvolit nějaký pokročilý kurz. Jaké to nakonec bylo a zda jsem byla spokojená, to se dočtete na řádcích níže, tak jdeme na to!
První den kurzu začínal v devět hodin. Šla jsem do Institutu se zatajeným dechem a smíšenými pocity - strachem z nového prostředí a nových lidí a nadšením z toho, že si plním své sny a že se budu pět dní věnovat věci, která mě neskutečně baví. Nadšení nakonec převládlo. Po seznámení s prostorem, lektorkou i ostatními studentkami to začalo. Přísun informací. Některé jsem již věděla, o jiných jsem neměla ani tušení. Byl kladený velký důraz na zkušenosti z praxe, což je podle mě to nejlepší. Již první den jsme se dostaly i k praktickému využití nově nabitých informací. Domů jsem jela plná emocí, nadšení, ale zároveň jsem byla neuvěřitelně unavená.
Druhý den již byl klidnější, protože jsem šla do známého prostředí a těšila jsem se, co se dozvím a co mě čeká. I tentokrát jsme začaly teorií a po obědě následovala praxe. Tentokrát jsem již stavěly na informacích z prvního dne, a tak jsme si procvičovaly techniky z prvního i druhého dne, což mi vyhovovalo. Zároveň jsem dostala pod ruce studentku se zralou pletí, a to se mi hodilo, protože s ní nemám zkušenost a víte, co se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti!
Třetí den jsem už byla fakt unavená. Čekala nás ale jiná lektorka, která byla velmi sympatická a vlila nám do žil spoustu energie, a tak se stalo, že jsme odpoledne všechny měly krásné rudé rty. Ano, učily jsme se líčit rty tou nejhorší variantou, a to rudou rtěnkou. Ta Vám totiž nic neodpustí. My jsme to ale zvládly, jen mě mrzí, že jsme se s holkama nevyfotily. Odpoledne nás ještě čekalo povídání o tom, jak to v této branži chodí, co je potřeba udělat pro to, abychom byly úspěšné a hlavně došlo k setkání s realitou, že peníze neleží na zemi.
Čtvrtý den byl úplně jiný než ty předešlé. Čekaly nás modelky. Po příchodu do Institutu jsme si připravily náš koutek, a pak už jsme jen líčily. Podle obrázků, podle zadání lektorky či žádosti modelky. Zvládla jsem pět slečen namalovat, zkusit nalepit umělé řasy - to bylo vůbec mé poprvé a stát u toho celý den na nohou. Přiznám se, domů jsem se šourala vyřízená a zároveň jsem se začínala bát, jak zvládnu pátý den, kdy nás čekal test a praktická zkouška.
Pátý den vycházel na neděli, jela jsem z Berouna a musela tedy vstávat brzo, abych dojela do Institutu včas, přestože jsme začínaly v půl desáté. Sešly jsme se s holkama v dobré náladě a vzájemně se ujišťovaly, že to zvládneme. Dopoledne jsme napsaly test a ještě si zkoušely líčení na modelkách. Po obědě nás čekalo losování čísla, pod kterým se schvovávala modelka s obrázkem. Dostala jsem velmi milou slečnu, která byla trpělivá, usmívala se a díky tomu jsem nepropadala panice. Ta přišla, až když se ozvalo "konec"! V tu chvíli se mi hlavou začaly honit pochyby, ale už jsem to nemohla změnit.
Navzdory mým pochybám jsem ale zkoušku zvládla. Dostala jsem certifikát a nyní již můžu líčit. Co to znamená? Jsem na začátku, čeká mě ještě spousta hodin líčení, abych získala jistotu a zároveň mě čekalo rozhodnutí, zda mi tohle stačí nebo půjdu dál. Zatím spřádám plány, třídím myšlenky a začínám si formovat názor, o který se ale s Vámi podělím zase příště.
A co Vy, plníte si svá přání, která jste si na začátku roku dali?
0 komentářů
Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!