Putování za kávou
Když jsem dostala k svátku Knihu kaváren, byla jsem nadšená. Nejen díky tomu, že budu moct objevit nové kavárny, ale zároveň se díky ní podívám do měst, kam bych si cestu za normálních okolností asi nenaplánovala. První putování jsem naplánovala na naše třetí výročí s Tomem. O tom, kam jsme jeli, jak jsme se měli, co všechno jsme ochutnali a co bychom Vám doporučili si můžete přečíst v dnešním článku.
V sobotu jsem nám naplánovala cestu do Hradce Králové, kde se nachází pražírna kávy a bistro z Knihy kaváren. Mělo celý den pršet, takže předpověď vyloženě vybízela ke kavárenskému povalování. Jako první jsme se vydali do Pepe coffee, což je kavárna s vlastní pražírnou kávy. Taková místa mám nejraději, protože si pak můžu kávu odvézt s sebou domů s ní i vzpomínky na dané místo. Dali jsme si kávu, seděli v pohodlných křesílkách, vychutnávali si hradeckou čokoládu Jordi's a povídali si s majiteli o tom, jaká místa z Krihy kaváren jsme již navštívili a kde se nám líbilo. Prostor pražírny byl malý, jen s pár místy k sezení, ale od paní majitelky jsme se dozvěděli, že v dubnu budou otevírat v sousedství klasickou kavárnu, takže se tam zastavte, pokud budete mít cestu kolem, kávu tam fakt umí!
Navzdory předpovědi nepršelo, a tak jsme se vydali parkem k soutoku řek Labe a Orlice. Je škoda, že jsme tohle místo navštívili v polovině března, protože o měsíc později tam musí být krásně. V parku jsou upravené záhonky s květinami a lavičky s výhledem na řeku. Mám osobně taková místa moc ráda, připomínalo mi to pražský Střelecký ostrov.
Pak už jsme zamířili do historického centra města, jehož jednou z dominant je Bílá věž. Jsem člověk bojácný a všechny výšlapy na kostelní věže a rozhledny nesu těžce. Nebojím se výšek, ale řeším, z jakého materiálu jsou schody a zda se náhodou nepropadnou. Bílá věž pro mě ale byla překvapením, neboť prošla před několika lety celkovou vnitřní rekonstrukcí a vnitřek věže je kompletně modernizován. Schody jsou tedy bezpečné a my se mohli soustředit na interaktivní panely ukazující, jak věž vypadala dřív, jaké jsou její části a vlastně všechno o ní. Cestou na ochoz jsme minuli i osmitunový zvon a hodinový stroj. Přestože nesvítilo sluníčko, bylo celkem jasno a z věže, která je 72 metrů vysoká, bylo krásně vidět na celý Hradec a jeho okolí.
Druhým podnikem, do kterého jsme měli namířeno, bylo To je bistro. Vzhledem k tomu, že zde nenajdete jen kávu, ale také drobné občerstvení, vydali jsme se sem právě na lehký oběd a samozřejmě i na kávu. Denní nabídka se mění a na nás tam v sobotu čekal avokádový toust s marinovanými ředkvičkami a pošírovaná vajíčka s ančovičkovopetrželovým máslem. Jako vždy jsme si dali obojí, abychom vše ochutnali a vzájemně si věnovali půlku talíře. Bistro je laděno do stylu pražské Esky, interiér je jednoduchý, můžete si tam také půjčit některou z knich o kávě či třeba kuchařku od Kamu, Cat&Cook a dalších. Flatwhite v Bistru byl na mě už dost silný a tiše jsem Tomovi záviděla jeho capuccino, ale zachránil to čokoládový koláč, který jsme si dali opět napůl aneb sdílené kalorie, poloviční kalorie.
Takto posilnění jsme se vydali zpět do Pardubic, kde nás čekala návštěva aquacentra. Nenašla jsem totiž ubytování s wellnessem, a tak jsme si jej dopřáli právě v aquacentru, kde mají padesátimetrový bazén, nejrůznější atrakce, fitness centrum a právě wellness. Jsem docela stydlín, takže pro mě wellness byl výstup z mé komfortní zóny. Na sauny jsem zvyklád, ale uprostřed wellnessu byla společná výřivka. Ne, tam tedy nahá nevlezu, říkala jsem si. Vyzkoušeli jsme si místní finskou saunu, solnou a tureckou lázeň, pak jsme si dopřáli odpočinek na lehátku a pobyt ve wellness zakončili infrasaunou a ležením na tzv. sluneční louce, kde jsem samozřejmě usnula.
Návštěva aquacentra byla velmi příjemná, ale my jsme vyšli ve po deváté hodině večer a začali řešit, co si dáme k večeři. Tom měl chuť na mořské plody či chobotnici, a tak jsme hodinu běhali po Pardubicích, abychom zjistili, že nemáme šanci, protože už nikde nevaří, a skončili v bageterii. Nebyl to žádný luxus, ale dobře jsme se najedli a ještě před půlnocí padli do postele.
V neděli jsme se vzbudili do slunečného dne. Po snídani jsme vyrazili na obhlídku Pardubic. Prošli jsme se parkem kolem pardubického zámku, pak jsme se vydali na nádvoří zámku, kde jsme objevili pávy. Bylo jich tam několik, nebáli se a naopak se před námi vystavovali. Jeden se nám dokonce pochlubil svým peřím. Byla to nádhera.
Celý výlet jsme zakončili výšlapem na Kunětickou horu, odkud bylo díky slunnému počasí vidět až na Krkonoše. Vychytali jsme dopolední čas, protože tam nebylo tolik lidí a mohli jsme i pohodlně zaparkovat u Perníkové chaloupky, kde se za parking neplatí. Když jsme se vraceli z hradu dolů, už šly nahoru davy. Pod "Kuňkou" jsme si dali rychlý obídek a vyrazili k domovu.
Víkend nám vyšel, užili jsme si spoustu srandy a ochutnali dobrou kávu. Jaké místo jste naposledy navštívili Vy?
0 komentářů
Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!