Vím, že jsem tento článek slibovala dlouho, ale dostala jsem se k tomu až nyní. V jednom z předchozích článků jsem se s Vámi podělila o mou cestu do New Yorku, který jsme s Tomem navštívili v dubnu. V dnešním článku bych se s Vámi chtěla podělit o místa, která jsme navštívili díky kartě New York Pass. O co se jedná, jak ji objednat a jak to s ní funguje, to vše si budete moci přečíst v dnešním článku.

"Navštívili jsme nespočet památek a míst, a to díky modré kartičce New York Pass. Jedná se o časovou vstupenku na vybraná místa ve městě. Na místě už pak nekupujete vstupenky, ty dostanete právě proti této kartě. Její pořízení doporučuji s časovým předstihem - čím dřív je koupena, tím je levnější. Jak jsem psala, je to časová vstupenka, dá se pořídit na jeden či až na deset dní. A jsou to vždy po sobě jdoucí dny. Koupit si ji můžete dopředu a aktivuje se první návštěvou. Jen pozor, dny platnosti jsou kalendářní, takže pokud si ji aktivujete večer, počítá se již ten večer jako celý kalendářní den."

...my jsme měli koupenou variantu na sedm dní a nezastavili jsme se, protože jsme toho chtěli stihnout co nejvíc. Vždy máte jednorázový vstup - tedy, každou památku ze seznamu můžete navštívit s New York Passem jen jednou. Ke kartičce je i aplikace, kde jsou všechny památky a místa, na které New York Pass platí, zároveň jsou tam informace o otevírací době, přesná adresa, můžete si zobrazit dané místo na mapě či přidat do oblíbených, a tak si vytvořit plán cesty dopředu.

V New Yorku nefunguje jen tahle karta, jsou i další varianty, které fungují na podobném principu a jsou zdánlivě levnější. Ale pozor na ně, často pak se pak na samotných památkách platí ještě dodatečně vstup. Tj., že ty varianty fungují jen jako slevové poukázky.

A co jsme stihli navštívit my? O to se s Vámi podělím níže.

South Street Seaport Museum

Muzem se nachází kousek od Brooklynského mostu u řeky. V expozici je vysvětleno, jak bohatí lidé z Ameriky jezdili na dovolenou do Evropy. A jak Evropané migrovali do Států. Byly tam zároveň praktické ukázky podmínek jak bohatých Američanů, tak chudších Evropanů. Součástí muzea pak byly ještě historické lodě zakotvené nedaleko. Na palubě nám průvodce vysvětlil, jak daná loď fungovala, jaká byla její historie, a pak jsme si ji mohli sami projít. Muzeum si můžete projít sami bez průvodce.

The Skyscraper Museum

Kdo má rád mrakodrapy, ten si tady přijde na své. Muzeum mrakodrapů nabízí historii Manhattanu, jak to vypadalo s výstavbou vysokých budov, jaké byly v jednotlivých dekádách zákony a trendy. Součástí expozice bylo i porovnání newyorských mrakodrapů s výsokými budovami ve zbytku světa. Byla tam k vidění i stupnice prvních asi deseti nejvyšších budov světa. Zároveň tam také běželo video z výstavby jednoho z mrakodrapů, jak dělnící fungovali a jaký byl jejich život. Nic pro mě, z té výšky se mi dělalo celkem zle, byť to bylo jen v televizi. Muzeum si můžete projít sami bez průvodce a je jedno, v kterou denní dobu jej navštívíte.

Statue of Liberty and Ellis Island Immigration Museum

Sochu Svobody jsme nemohli při návštěvě New Yorku vynechat. Nenechte se nalákat různými týpky, kteří se už od metra snaží turisty získat, že je odvezou na ostrov k soše, ale často jsou to podvodníci.  Jen Vás naloží na loď a sochu s Vámi jen objedou. Opravdu se nenechte obalamutit a dojděte si až k oficiálním kasám. Je dobré tam jít ráno, abyste nečekali dlouhou frontu a zároveň měli dost času na prohlížení. Od kas se pak jde ke kontrolám podobným jako na letištích (brány a scannery). Zde mám vtipnou historku. "Já jsem u brány pípala, pánovi se to nezdálo a ptal se mě, kolik mi je. Místo třicet mi ale rozuměl třináct, a tak požádal Toma, aby se mnou (jako doprovod) šel stranou, kde mě měla důkladněji prohlédnout jeho kolegyně. Ta se mě ale znovu zeptala, kolik mi je a když pochopila, že je mi třicet, tak se začala tomu kolegovi hrozně smát. A já se taky smála, protože až v tu chvíli jsem zjistila, že si fakt myslel, že ji mi třináct a Tomovi jsem po zbytek dne říkala, jak mladě vypadám!"

Odtud už Vás pustí na loď, která Vás odveze na ostrov k Soše Svobody. My jsme na ni nahoru nešli - z předešlých cestovatelských zkušeností jsme došli k závěru, že sochu si užijeme lépe z lodi a Manhattan byl z ostrova z pevniny pěkně vidět. Do koruny se dostane každý den jen prvních pár šťastlivců. Jakmile si užijete Sochu Svobody dosyta, můžete se lodí přesunout buď přímo na Manhattan nebo ještě na Ellis Island, což je místo, kam přijížděli emigranti z celého světa a zde se rozhodovalo, zda dostanou povolení žít ve Státech, nebo se budou muset vrátit domů. Ellis Island byl pro mě hodně emotivní, v muzeu jsou památky z Rakouska-Uherska či Československa. Je zde ukázaný proces, jak emigranty třídily a co rozhodovalo o tom, zda jim bude povoleno žít v Americe nebo ne. Strávili jsme tam téměř celé odpoledne a Ellis Island doporučuji.

Empire State Building Observation Deck

Měli jsme v plánu navštívit dvě výškové budovy, a tak jsme se rozhodli jednu navštívit ve dne a druhou v noci. Empire jsme tedy navštívili asi v deset hodin večer. Byla tma. Nahoře v té výšce, na střešní terase šíleně foukalo (doporučuju se dobře obléct), ale ten výhled stál za to! Už jen cesta nahoru výtahem byla zážitkem, protože na jeho stěnách a stropu se cestou vzhůru odehrával příběh výstavby Empiru. Podobně jako na ostatních místech, i tady je kontrola batožiny a člověk prochází bránou jako na letišti. My měli s sebou stativ (byli jsme ve městě celý den), se kterým se nahoru nesmí. Dali nám jej do úschovny a cestou ven jsme si jej vyzvedli.

Top of the Rock Observatory

Vyhlídka, na kterou jsme se vydali za denního světla, byl Top of the Rock, který je součástí Rockefellerova centra. Jako u ostatních památek, i zde si vyzvednete vstupenku na daný čas (aby zamezili nekonečným frontám), takže pokud si chcete vybrat, doporučuji přijít ke kasám co nejčasněji. My jsme získali vstupenky na poledne a rovnou jsme si na večer zařídili vstupenky na prohlídku Rockefellerova centra jako města ve městě. V mezičase se pak můžete vydat ještě na jiná místa. Vyhlídka nebyla špatná, ale i když nám počasí přálo, přiznám se, že se mi mnohem víc líbil výhled na noční New York. Z Top of the Rock je nicméně pěkně vidět newyorský Central park.

Rockefeller Center Tour

Prohlídka celého komplexu byla zahájena otázkou, kolik tipujeme, že má celé rockefelorovo centrum budov. Přesný počet si už nepamatuju, ale byla jsem hodně překvapená. Prohlídku jsme si rezervovali podobným způsobem jako jsme si kupovali vstupenky na Top of the Rock. Sešli jsme se v přízemí jedné z budov ve skupině, která čítala asi patnáct lidí. Dostali jsme sluchátka a milou průvodkyni. Tento styl, kdy ona nemusela křičet na celou ulici a my se mohli zastavit a něco zajímavého si vyfotit mi naprosto vyhovoval. Prohlídka byla takovou sondou do života pana Rockefellera a jeho počínání v období světové krize v třicátých letech.


Radio City je součástí komplexu Rockefellorova centra, odehrávají se tu "late night show" a mimojiné se jedná o podium, kde již téměř půl století vystupují "Rocketky", tanečnice s ohromným renomé a dlouhou tradicí. Také jsme jednu v rámci prohlídky viděli naživo a mohli se jí na cokoli zeptat. Mohli jsme si sednout do hlediště a dozvěděli jsme se třeba, že když se opravovala Madison Square Garden, takže newyorští basketbalisté měli domácí palubovku právě na jevišti Radio City.


Máte rádi film Top Gun? Tak sem rozhodně musíte! Jedná se o americkou letadlová loď, která se účastnila několika válečných konfliktů. Součástí areálu je nejen obří letadlová loď, ale i samotná letadla a ponorka, do které je možné se dostat a prohlídnout si ji. My jsme ale na celý areál měli jen hodinu, a to je málo, takže už jsme se do ponorky nedostali. Dozvíte se, jak se na lodi žilo, že tam měli třeba i zubaře včetně rentgenu, můžete nahlédnout do různých kajut i na kapitánský můstek. Na palubě jsou zaparkovaná nejrůznější letadla, stíhačky i vrtulníky. I pro mě, jako pro holku, to bylo zajímavé, třeba to, že letadla měla sotva pár vteřin zrychlit z nuly na leteckou rychlost, nebo naopak na nulu zabrzdit.


Název zní mnohem víc poeticky, než jaká byla realita. Musím osobně přiznat, že to byl jeden z nejslabších článků naší návštěvy, byť jsme se díky němu dostali zase do jiné části New Yorku. Je neuvěřitelné, jak je tohle město v každé části naprosto jiné. Katakomby byly vlastně hřbitovem pod zemí. Bylo tam spousta náhrobků, některé s daty a jmény, jiné bez popisku a jedna rodinná hrobka. Bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala a než známe třeba z českých měst. Co si ale pamatuju, je náš průvodce, který byl potomek místních a mluvil hrozně rychle.

Tom miluje muzea voskových figurín. Já bych tam jít nemusela, ale bylo to jeho přání. Neměli jsme moc času, šli jsme tam poslední den, takže jsme jej prošli za necelou hodinu a máme spoustu vtipných fotek. Nebylo špatné, ale popravdě, některé osobnosti si nebyly vůbec podobné.


Memoriál jedenáctého září je "mustsee" v New Yorku. Je to připomínka okamžiku, kdy se moderní dějiny překlopily do další fáze - boje s Alkájdou a Islámským státem. Dodneška si pamatuju ten okamžik, kdy jsem seděla doma na sedačce, dívala se na televizi, jak letadlo nabouralo do věžáku v Americe, a nevěřila vlastním očím. Netušila jsem, co se děje, ale chápala jsem, že je to průšvih. I když píšu tyhle řádky, mrazí mě. Každopádně musím říct, že se se zpracováním muzea Američané popasovali s pokorou, není to patetické, je to věcné a velice pěkně zpracované.

K vidění jsou předměty z oné události, videa i zvukové nahrávky. Osudný den je tam zachycen z nejrůznějších perspektiv. K prohlídce je i aplikace, ve které je mluvené slovo ke všem částem výstavy. Ač se to nezdá, muzeum je rozsáhlé a my tam strávili přes pět hodin, a to jsme si všechno do detailu nečetli. Na úrovni ulice je pak samotný memoriál, což jsou dva černé bazény na místě budov Světového obchodního centra. Na jejich okrajích jsou vyrytá jména všech, kteří tam zahynuli. Do bazénů teče voda, ale nikdy se nenaplní, jako symbol hrůzné události, která se tam stala, a vyprahlých nadějí mrtvých. V muzeu je ale pamatováno i na další dvě letadla, to které zaútočilo na Pentagon ve Washingtonu a to ve kterém se lidé pokusili s teroristy bojovat a které nakonec spadlo u Philadephie.


Multifunkční halu Madison Square Garden chtěl vidět hlavně Tom, ale já jsem nebyla proti. Není to na první dobrou takový kolos jako třeba pražská O2 arena. Hala je tak trochu schovaná, nebo jsem se pořádně nepodívala nahoru, ale každopádně kolem ní není žádné velké prostranství. Má několik pater a zajímavostí je, že její střecha není podepřena žádnými sloupy tak, aby diváci viděli z jakéhokoli sedadla. Má samozřejmě několik variant rozložení, ať už jsou to koncerty, býčí zápasy, psí výstavy nebo třeba sportovní akce. Sídlí tu NY Rangers i newyorští basketbalisté. Jejich zápasy se tu mohou odehrát v rozmezí cca dvou až tří hodin v rámci jednoho dne, tolik času stačí, aby na ledě postavili basketbalovou palubovku nebo naopak. Prohlídku je třeba si zamluvit, stačí den předem, pak už jen přijdete na smluvený čas. V rámci prohlídky navštívíte zákulisí, uvidíte sklad piva, neslavnější momenty arény, soukromé lóže a dokonce zažijete koncert na virtuální realitě.


Yankee stadion jsme chtěli navštívit, ale nakonec jsme z prohlídky nebyli moc chytří vzhledem k tomu, že neznáme moc hráčů. Prohlídku je třeba si zamluvit předem a upřímně, ze všech, co jsme navštívili, byla nejslabší. Byla nás velká skupina, k tomu jeden průvodce a další tři naháněči, kteří hlídali, aby se nikdo nikam nezatoulal a nikde nezůstal. Sedli jsme si na lavičku, sáhli na hřiště a máme fotku z míst, kam nejčastěji dolétají houmeruny. Toť vše. Pro mě to bylo celkem zklamání, protože nás celkem hnali a já si z té prohlídky nic moc nepamatuju.


Tak a jsme na konci. Může se zdát, že jsme toho v rámci New York Passu nestihli tolik, ale věřte, že jsme využili čas na maximum. Vždycky záleží, kolik času máte, na kolik dní letíte a kde se chcete jak dlouho zdržet. Jsou místa, která můžete jen proběhnout, ale my je chtěli také trochu zažít. Myslím, že jsem v minulém článku zapomněla zmínit, že jsme byli i v divadle. Broadway je tak slavná, že jsem ji chtěla navštívit. Vybrala jsem představení Chicago proto, aby to bavilo i Toma. A trefila jsem se. Vstupenky se dají koupit buď na Times Square v budce nebo přes internet klidně i dva dny dopředu, záleží na představení. My si koupili ty nejlevnější za necelých padesát dolarů. Seděli jsme téměř u stropu, ale stejně jako ve všech arénách i zde v divadle je hlediště uzpůsobeno tak, že pokud před Vámi nesedí dvoumetrový chlap, krásně vidíte. Kdybyste se chtěli do divadla podívat, nemusíte mít žádnou róbu. My byli v džínách a košilích nejvíc hogofogo v celém divadle.

Viděli jsme toho ještě hodně mimo New York Pass, ale to už pak záleží na Vaší preferenci. Zda jste víc na architekturu nebo zda se projdete po parcích a město projedete na Hop-on hop-off buse. Z toho, co my jsme ještě viděli byla asi půlka Central parku, Flat iron budova, Little Italy, navštívili jsme "dům Carrie Bradshaw", zastavili jsme se na Hlavním nádraží, já absolvovala makeupový kurz v MUDu a spoustu dalšího.