Jak měsíce letí, ubývá mi čas na čtení, respektive na to, abych zvládla přečíst všech dvacet knížek vypsaných v čtenářské výzvě pro rok 2016. První čtyřku přečtených knížek jsem Vám představila tady a dneska se s Vámi podělím o další čtyři svazky, které mi prošly rukama. Jen pro začátek se s Vám omlouvám za obrázky, bohužel jsem knížky stačila vrátit dřív, než jsem je vyfotila, proto fotky v tomto článku nejsou mé. 

Zjistila jsem, že jsem udělala chronologickou chybu, ale snad mi odpustíte. Mezi prvními knížkami, které jsem pro letošek zařadila do čtenářské výzvy a tudíž ji najdete i v mém seznamu na databázi knih, je P.S. Aňa. Když jsem tuhle knížku přečetla, neměla jsem ještě vymyšlený koncept, jak Vám budu o mých přečtených knížkách psát a vydala jsem o ní samostatný článek. Ten můžete najít tady. Plusem může být fakt, že v článku najdete i fotky některých ilustrací z knížky.

Malý princ v nás

Jde o malou knížku, která se Vám vejde i do malé kabelky a myslím si, že by neměla chybět v žádné knihovně. Já sama si ji plánuji pořídit, až budu mít vlastní bydlení, protože se jedná o zamyšlení nad myšlenkami ze slavné knížky od Exypéryho. Musím Vás ale upozornit, že nejde o jednoduché čtení, je potřeba mít na knížku čas, pak Vás ale naprosto pohltí a Vy jí propadnete. Moji nejoblíbenější kapitolou je zamyšlení o lásce. 

Žítkovské bohyně

Tuhle knížku jsem měla půjčenou od kamarádky. Chtěla jsem si ji přečíst už dlouho před tím, než jsem slyšela o čtenářské výzvě. Jedná se o příběh inspirovaný reálnými příběhy reálných lidí z oblasti Bílých Karpat. Příběh vypráví o tom, jakou moc může mít politický režim a jak i jeden umanutý člověk může zničit celou rodinu a zhatit několik životů naráz. Nebudu Vám lhát, uronila jsem slzu při čtení této knížky, je to doopravdy silné psaní a chystám se na další.

A nakonec Vánoce

Jak moc se hodí tento název do prosincového článku, hihi. Musím říct, že jsem nevěděla, co mám čekat, ale Petr Šabach popisuje v této knížce příběhy jeho synovců, tuším, kteří žijí v Americe. Jsou to příběhy chlapců kolem deseti let. Je to příjemné čtení, u kterého se člověk zasměje a hlavně zavzpomíná na dětství.

Dneska to bylo takové rychlé čtení, ale nebojte, další články už budou zase vydatnější. Musím říct, že tahle shrnutí mě baví, protože se zpětně ohlédnu za tím, co jsem přečetla a zároveň mě to vždycky přivede k myšlence, co jsem si ještě chtěla přečíst.

A jakou knížku jste naposledy měli v ruce Vy?