Hlava je mocná čarodějka
Dokáže Vás podržet, ale stejně tak i potopit, což se mi stalo v posledních dvou týdnech. A protože je důležité kromě úspěchů ukázat i ty stinné stránky mého boje, rozhodla jsem se po delší úvaze, že se Vám svěřím. Protože nikdo z nás nenosí růžové brýle a život občas docela bolí, tak jdeme na to!
zdroj: pinterest.com |
S velkou slávou jsem Vám začátkem února prozradila mé výsledky na whole30, jaké je to skvělé a že pojedu dál. Hlavně, že mě čeká zařazování, při kterém mi sedlo zpětně všechno, jen po pečivu jsem byla lehce nafouklá, ale to je po kynutých věcech běžné. Problém byl ten, že k zařazování se mi ještě zapletly mé narozeniny a víkend s přáteli na horách. A tak se stalo, že jsem si dala kousek narozeninové rolády, kousek dortíku s kolegy v práci - pekla jsem zdravěji, ale přece jen to bylo sladké - a o víkendu na běžkách jsem si dopřála pečiva. Vím, že to není žádný propadák, ale týden utekl jako voda a já jsem nemohla chytit ten správný rytmus, připravovat si jídlo a tak. Řešila jsem to salátem či polévkou, které jsem si koupila u nás u práce, ale není to domácí, a tak těžko říct, co všechno v tom bylo.
Druhý týden byl stejně zběsilý jako ten první, jen jsem neměla narozeniny. Bohužel, přišly i nějaké prohřešky v podobě nanuka, tuny sushi a thajských mňaminek na running sushi a dobrůtek od maminky. Celé to skončilo včera, kdy jsem na sebe byla neuvěřitelně naštvaná. Celý leden makám, jím krásně a teď tohle?! No, Báro!! Tak jsem si sáhla do svědomí a na dnešek už si jídlo pěkně připravila. Vše dodržela a víte co? Přišla lehká cukrová chřipka, ano, dva týdny stačí a člověk je skorem tam, kde začal.
aktuální forma |
Jediné, co mě zachránilo v mé situaci, bylo cvičení. Dala jsem si během těch dvou týdnů slušně do těla, takže to naštěstí nepřineslo velké následky - centimetrově, na váhu jsem si raději nestoupala. Asi si říkáte, že jsem se zbláznila. Bohužel ne, spolu se starostmi v práci i dom jsem se v tom tak zamotala, až jsem se ztratila. Naštěstí už jsem velká holka a mám něco za sebou, takže jsem se na to z pondělí na úterý vyspala, srovnala si myšlenky v hlavě a za nic se netrestám. Pokračuji tam, kde jsem skončila.
Můj plán na následující týdny je jasný, držet se dál od cukrů, přílohy a pečivo konzumovat jen v omezeném množství a klást důraz na maso, vejce, zeleninu s ovocem a zdravé tuky. Na to mé tělo slyší, nemám nafouklé břicho a trávicí potíže.
Co jsem tím vším chtěla říct? Že jsem ráda, že Vás motivuju, jak mi píšete, ale že jsem jen člověk a žádný stroj. Cesta k cíli je trnitá a rozhodně není přímá. A výsledky se dostaví, ale chce to čas, ty kila jsem také nenabrala za měsíc. Prostě hlava je mocná čarodějka a pokud si to srovnáte, požene Vás kupředu, tak hodně štěstí!
2 komentářů
Velká pravda, Baru! Držím ti moc palce! :)
OdpovědětVymazatHezky napsané Baru, a myslím si, že tohle "období", ma občas každý..Jsme jen lidi a můžeme uklouznout. Důležité je se z toho nepo*** !! Drž se !! Mája
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!