Dnešní článek je inspirovaný mými zážitky ze života, zároveň se lehce opírá o téma ekologie, které je mi blízké, byť nejsem žádný extrémista. Vše se odehrálo před deseti dny a já jsem toho stále plná, a tak jsem se rozhodla Vám o tom napsat, tak jdeme na to!

Fakt, že v obchodech s potravinami jsou igelitové tašky zpoplatněny vítám. Nosím s sebou skládací tašku z Mask&Spencer, co jsem dotala od kamarádky, ale seženete je v také například v IKEA či Rossmannu. Nezaberou moc místa v kabelce a jsou lehounké, takže ani nepoznáte, že v kabelce něco máte. A Vy si pak nemusíte při každé náštěvě kupovat novou igelitku, kterou pořádně ani nevyužijete. 

O tom, že jsou zpoplatněné tašky i v ostatních obchodech, jsem nevěděla - ano, už dlouho jsem nebyla v krámu. No, ale byla jsem celkem šokovaná! Ne proto, že bych za tašku musela zaplatit, ale ten způsob, jakým mi tahle informace (ne)byla poskytnuta. Hned Vám to vysvětlím.

S kamarádkami jsme se sešly na holčičí víkend a sobotní den věnovaly nákupům - víc očí víc vidí a lépe zhodnotí, zda dotyčné módní kousek sluší či škodí. V jednom obchodě jsme si kupovaly něco všechny čtyři. Platily jsme každá zvlášť a bez ohledu na výši utracené částky byla všem položena otázka: "Budete chtít tašku?" Po odkývání slečna pokladní přiložila čárový kód ke čtečce, načetla cenu 2,-Kč a čekala na peníze. 

Nepřijde Vám něco divné? Ano, ona se zeptala, zda budeme chtít tašku, ale jaksi zapomněla dodat, že taška stojí dvě koruny. Nejde o ty peníze, ale o ten způsob. Nehledě na to, že když v krámu necháte skoro dva tisíce, už byste tašku mohli mít zdarma, hm? Jak jsem psala výše, nevadí mi platit za tašku, ale ráda bych dopředu věděla, že za ni budu platit a kolik!

O stupeň výš to dovedli ještě týž víkend v Praze, kde jsem si narychlo kupovala dvoje džíny. Měla jsem plný kufr a malou kabelku. Tu šikovnou tašku jsem si zapomněla v práci, a tak jsem se sebezapřením kývla na kouzelnou otázku, zda chci tašku. A víte co? Vyšla mě na pět korun. Pan pokladní džíny zbavil ochraných čipů, složil je, účtenku vložil mezi ně a posunul mi je na pultu. Nastala trapná vteřinka ticha, kdy jsme na sebe koukali. Já čekala, že mi džíny dá do tašky a on čekal, až si je sbalím a odnesu. Nevydržela jsem to a říkám: "Tak snad ještě tu tašku?!!" No, povedený kousek.

Co tím vším chci říct? Nenechte se v krámu za jakékoli situace odbýt. I když Vám to bude hloupé. Pokud Vám nabídnou tašku, zeptejte se na cenu. Pokud Vám budou něco nutit, odmítněte. Ve výsledku jsou to Vaše peníze a pamatujte, korunka ke korunce!