Když se objevila zpráva o tom, že Michal ze Superkruháče bude pořádat cvičicí víkend, byla jsem nadšená. Klasicky se mi ale sešlo víc akcí na jeden měsíc, a tak jsem si nebyla jistá, zda to zvládnu. Finančně a hlavně fyzicky. Můj Tom mi ale řekl, že by chtěl jet a že to zvládneme, a tak jsem se nechala ukecat a zaplatila zálohu. Pár dní před víkendem mě začalo bolet v krku a znovu se objevil otazník, zda jet nebo ne. Po konzultaci s doktorkou jsem se ale rozhodla jet, a tak jsem si sbalila tašku na tři dny plné cvičení. Zvládla jsem to? Čtěte dál!

Den před odjezdem jsme dostali program, který byl víc než nabitý a já se začala bát. Zvládnu to? Dva měsíce jsem nic nedělala, neodpálím se na prvním tréninku? Přežiju to? Trenérka Kája mě ale uklidnila. Vrátila mě zpět na zem se slovy, že si to jedeme všichni hlavně užít a že když nebudu moct, tak něco vynechám. Ehm, co konkrétně z běh, kruháč, běh, kruháč, běh a kruháč? Sebrala jsem odvahu, zabalila se a vyrazila s Tomem vstříc novému dobrodružství.

Víkend se konal ve vesničce Malíkovice nedaleko Slaného v rodinném penzionu U Bartoušků. Co se týče velikosti pokojů a vybavenosti, jsme nemohli mít lepší místo. Netušila jsem, že dojezdové vzdálenosti do hodiny od Berouna je něco podobného. Čekal nás víkend s plnou penzí protknutý běžeckými a kruhovými tréninky. My s Tomem ten páteční nestihli, zbytek už ano.

V pátek proběhl seznamovací večer, během kterého jsme se nasmáli, zjistili, kdo co dělá a rozšířili si tak i osobní kontakty. V sobotu v sedm tahle banda vyběhla na první ranní výklus. Rozdělili jsme se do čtyř skupin podle výkonnosti a já se nestačila divit. Všichni, co se ještě v pátek večer dušovali, že jsou neběžci, mi zmizeli během pár minut z dohledu. Naštěstí jsem ale nebyla jediná, komu to tak nešlo, a tak jsme s Romčou a Petrem vytvořili samostatné družstvo. K rybníku za vesnicí jsme ale doběhli s ostatními a tam se také protáhli. Dokonce jsme potkali při výběhu i srnečka. Okolí penzionu bylo fakt krásný.

Po běhu na nás čekala snídaně, a pak odpočinek před dopoledním kruháčem. Ani tentokrát Michal nezklamal a trénink byl originální. Nešetřil nás, a tak jsme se na oběd všichni těsili. Bohužel byl ale později oproti plánu, a tak jsme na odpolední trénink vybíhali s obědem v břiše. I tentokrát jsme se rozdělili na několik skupin - cyklisti, běžci, indiánští běžci a turisti. Chvíli jsem váhala, do jaké skupiny se přidat (kolo jsem s sebou neměla), ale nakonec jsem se zařadila mezi indiánské běžce a měla ze sebe radost. Ne, že bych podala nějaké extra výkony, ale že jsem se hecla a nešla se jen projít.


Pak už nás čekal jen večerní trénink, který byl vydatný a pauzy mezi kolama nám trenéři vyplnili přetahováním o lano. Byla to sranda, na první zátah jsme roztrhli látku, kterou je lano potažené, takže jsme si pak pěkně spálili ručičky, ale co člověk neudělá pro srandu, že? Večeře do nás zahučela a my byli zvědaví, co si pro nás trenéři připravili na večer. Activity! Hráli jsme po družstvech, pak i jednotlivě a hrozně jsme si to užili. Vyšlo na povrch, kdo je hráč a kdo musí za každou cenu vyhrát, ale i tak to bylo hrozně fajn a smíchem jsme si prodloužili život asi o deset let.

Jak jsme si užili sobotní večer, tak se nám v neděli ráno nechtělo vstávat a na ranní výběh se dostavila půlka lidí. Ani nám s Tomem se nechtělo, ale nepřijeli jsme se tam flákat. Běh upřímně dost bolel! Běželo se mi ztěžka, svaly byly ztuhlé a nechtělo se jim. O to víc jsem se bála posledního kruháče. Michal se nenechal obměkčit našema bolestivýma pohledama, nešetřil nás, chtěl z nás dostat maximum a to také dostal! Makali jsme, až se z nás kouřilo, vidina konce byla skvělou motivací!

A najednou byl konec. Hrozně to uteklo. Vždyť jsme před chvílí teprve přijeli. A už musíme domů? Chjo, nechtělo se nám za povinnostmi. Doopravdy jsme si mákli, odvedli veliký kus práce a vystoupili z komfortní zóny. Nevynechali jediný běh či kruháč, ten páteční se nepočítá. Já osobně jsem byla pyšná na Toma, ale hlavně na sebe. Není ostuda to přiznat. Tímto článkem bych chtěla také poděkovat za organizaci Michalovi a jemu i ostatním trenérům za skvělý víkend, na jehož repete se už teď těším, přestože mě bolí každý sval v těle. Díky!