Bára běžcem

Dneska je to článek na přání. Na instagramu jste si odhlasovali, že chcete nový článek o tom, jak já to mám s během. Je to asi tři roky, co jsem s během začala. Nikdy jsem ho neměla ráda a v tomto článku jsem Vám popsala, jak jsem si k němu našla cestu. V dnešním článku se budu věnovat tomu, jak se náš vztah vyvíjel a jak to spolu máme teď, tak jdeme na to!
 
 

Jsou to teď v červnu tři roky, co jsem poprvé cíleně rozběhla s úmyslem dostat se z bodu A do bodu B za účelem zahřát svaly a vyplavit endorfiny. Tou dobou jsem dobíhala maximálně tramvaj, běh jsem nechápala a běžce obdivovala. Nerozuměla jsem tomu, co na běhu mají a co je na něm baví. Dnes už to vím.
 
Moje začátky byly vzhledem k absenci fyzické kondice drsné. Asi měsíc mi trvalo, než jsem se vytrénovala na tři kilometry. Na rychlost jsem se nesoustředila, protože ta ve výsledku není důležitá. Snažila jsem si běh užívat a každý uběhnutý metr navíc jsem brala jako osobní vítězství. Vzhledem k tomu, že jsem začala běhat, abych odbourala stres a ono to fungovalo, oblíbila jsem si ho.
 
Po nějaké době jsem začala běhat i s naší psí slečnou, která si naše společné chvíle oblíbila natolik, že pokaždé, když jsem vzala do ruky vodítko, začala radostí kňučet a vrtět ocasem. Naběhaly jsme spolu přes léto tolik kilometrů, že jsme ještě před koncem roku prolomily pětikilometrovou hranici. Pak ale přišel zlom, já jsem toho měla hodně v práci, začala jsem marodit a z běžecké rutiny jsem vypadla.
 
 
Navzdory nemocem a téměř nulovému tréninku jsem v září 2016 úspěšně absolvovala běchovický závod, po kterém jsem se rozhodla, že se na běh zaměřím. Další měsíce jsem běhala více či méně, hlavně, jak mi zdraví dovolilo. V roce 2017 jsem ale běhu moc nedala, mnohem víc jsem se zaměřila na SuperKruháč, kterému jsem totálně propadla. Před Vánocemi jsem si ale všimla, že mi zbývá asi šedesát kilemetrů k tří stovce s aplikací Nike+RunClub. Hecla jsem se, své běhy prodloužila a tuhle osobní výzvu jsem zvládla. Pak ale začalo mrznout a letošní zima byla vůbec taková divoká, takže jsem od ledna pořádně běhat nebyla, až v květnu.
 
 
V květnu jsem vyběhla na trať po skoro půl roce. Bylo to v rámci kruháčového víkendu, během kterého jsem si uvědomila, jak mě běh, v tuto chvíli indiánský běh, baví. Minulý týden jsem vyběhla znovu a řekla si, že svůj nový běžecký start podpořím novými botami. V těm mých už jsem měla díru na malíčku a co je lepší motivace než nové hadříky či obutí? Znovu jsem si zvolila Nike, viz úvodní fotka. Chci se opět dostat do formy, běžet a užívat si to.
 
Co se změnilo za poslední tři roky? Už neběhám se sluchátky, ale stále s chutí, s radostí a s úsměvem. Mým cílem není půlmaraton a podobné šílenosti. Chci si běh užívat, běhat pravidelně a zařadit jej do své sportovní rutiny, kterou jsem poslední dobou zanedbávala, ale cítím, že se to změní. Už brzy. A tom zase příště!
 
A jaký je Váš vztah s během?

1 komentářů

  1. Botky moc krásné Baru! Já teď měla pauzu přes měsíc, a to nejen od běhání ale i kola. Avšak včera jsem zase vyběhla, a bylo to teda dost utrpení. Tak ať to jde :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!