Papír na hlavu

by - 18:23

Mám pro Vás rozepsané tři cestovatelské články, se kterými se mazlím, proto nyní blog zeje prázdnotou, ale dneska jsem zaslechla úryvek rozhovoru a natolik mě rozlítil, že jsem se rozhodla sepsat tento reakční článek a zároveň i zamyšlení. Určitě budu ráda, když se pak do komentářů se mnou podělíte o Váš názor na toto téma, o co jde? Čtěte dál!


Šla jsem z práce a potkala jsem paní s kočárkem a staršího pána, asi to byl její tatínek. Když mě míjeli na ulici, zaslechla jsem jen úryvek jejich rozhovoru: "Hlavně ať to dodělá, aby měl ten titul, aby nebyl za debila." A mně se zatmělo před očima. Ať má titul, protože jinak by byl za debila?! Pardon, za ty výrazy, ale je to původní znění. Copak titul vypovídá o tom, jaký člověk je?!

Já sama Čtyři dohody v Duškově podání neznám, ale vím, že spolužačky na výšce se tím hodně bavily. "Hlavně, ať máme ty papíry a tituly." Já sama mám za sebou dvacet let studia, což vyústilo tím, že mám tři tituly a víte, kolik jich používám? Ani jeden! Copak titul z vysoké školy vypovídá o tom, jaký člověk je a jaké jsou jeho kvality? Zda je hodný, zodpovědný, pracovitý, šikovný, chápavý, rozumný a inteligentní? Nemluvím o schopnosti šprtat se, ale o emoční inteligenci. Ta je z mého úhlu pohledu a ze zkušenosti mnohem důležitější než umění naučit se celá skripta nazpaměť. Nechci tím shazovat studium na vysoké škole, samotné mi hodně dalo, ale třeba státnice jsou pro mě traumatická zkušenost a mám i kolem sebe lidi, kteří jen z vůle zkoušejícího u státnic nebo u jiné zkoušky na výšce neuspěli a znamenalo to pro ně konec jejich studia.

Je to smutná skutečnost, že se stále tlačí na to, aby všechny děti studovaly, přestože by mnohé z nich byly šťastnější na jiných školách a to i bez papíru z vysoké školy nebo dokonce bez maturity. Vždyť kvalitního řemeslníka aby dneska člověk pohledal! Vycházím i z toho, že spousta mých přátel dělá úplně něco jiného, než vystudovali a nebo dokonce mají zaměstnání, k němuž titul z vysoké školy vůbec nepotřebují. Ba naopak by se jim hodil třeba výuční list.

Napište mi do komentáře, co si o tom myslíte a jaká je Vaše zkušenost.

You May Also Like

2 komentářů

  1. Tohle je strašně těžké... pracuju jako dětský psycholog, což mimo jiné zahrnuje i kariérové poradenství pro deváťáky a gympláky. Děti i rodiče často mívají zkreslené představy - o svých schopnostech, o nárocích školy, o tom, jaké je pak uplatnění. Navíc, když se do nich chvíli z médií hustí, že kdo nemá maturitu, jako by nebyl, a posléze, že řemeslo má zlaté dno. Já osobně vnímám jako stěžejní rozvíjet to, co mi jde a hlavně co mě baví - protože teprve, když mě něco baví a naplňuje, tak v tom mohu vyniknout a být dobrá. Být skvělá kadeřnice nebo lékařka, kterou obor zajímá, je podle mě super a zajistí to jak živobytí, tak přínos pro druhé. A stejně tak být zpruzelá kadeřnice nebo lékařka je strašná představa pro mě i pro okolí.
    A pak je podle mě ještě důležité rodičům (a vlastně všem) připomínat jednu věc: hodnota člověka vůbec nelze poměřovat tím, kolik kdo vydělá nebo kolik kdo má titulů. Každý z nás má svou, jedinečnou, nepoměřitelnou hodnotu. A životní spokojenost se odvíjí také od úplně jiných věcí než je výše výplaty a počet titulů v kapse.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!