Tohle je strašně těžké... pracuju jako dětský psycholog, což mimo jiné zahrnuje i kariérové poradenství pro deváťáky a gympláky. Děti i rodiče často mívají zkreslené představy - o svých schopnostech, o nárocích školy, o tom, jaké je pak uplatnění. Navíc, když se do nich chvíli z médií hustí, že kdo nemá maturitu, jako by nebyl, a posléze, že řemeslo má zlaté dno. Já osobně vnímám jako stěžejní rozvíjet to, co mi jde a hlavně co mě baví - protože teprve, když mě něco baví a naplňuje, tak v tom mohu vyniknout a být dobrá. Být skvělá kadeřnice nebo lékařka, kterou obor zajímá, je podle mě super a zajistí to jak živobytí, tak přínos pro druhé. A stejně tak být zpruzelá kadeřnice nebo lékařka je strašná představa pro mě i pro okolí.
A pak je podle mě ještě důležité rodičům (a vlastně všem) připomínat jednu věc: hodnota člověka vůbec nelze poměřovat tím, kolik kdo vydělá nebo kolik kdo má titulů. Každý z nás má svou, jedinečnou, nepoměřitelnou hodnotu. A životní spokojenost se odvíjí také od úplně jiných věcí než je výše výplaty a počet titulů v kapse.