Po dlouhé době, pokud nepočítám úterní procházku na páse a šlapání na kole, jsem se vydala do fitka u nás v práci. V průběhu cvičení se mi stala děsivá věc, o kterou se s Vámi chci podělit. Na blogu s Vámi sdílím své zážitky, plány, své úspěchy, ale k tomu patří i neúspěchy, takový je život. A o tom bude dnešní článek.
Jak jsem loni byla aktivní, tak letos mi to moc nejde. Do března to ještě šlo, ale pak to šlo hlavně z kopce. Když jsme s Tomem zvládli květnový Supervíkend, článek o něm najdete tady, tak jsem si říkala, že nesmím polevit a musíme si rezervovat místa na kruháčích. To se ale nestalo. Druhá vlna aktivity přišla v červenci, kdy jsme proběhali celou dovolenou. Po návratu z ní jsem si říkala, že tentokrát už to nesmím nechat být. Stalo se, bohužel. Sem tam si dojdu zaběhat, ale nic moc pravidelného.
No a tak se ze mě stalo máslo. Nebo alespoň si tak připadám. Má fyzička je fuč, ani se nerozloučila.
Nyní mám dvě možnosti. Buď se na to vykašlat, držet si jídlo a věřit, že si tělo poradí samo. Nebo, a to je můj výběr, tělu pomůžu cvičením, hecnu se a dostanu se tam, kde už jsem byla. Začala jsem v úterý po nemoci lehkou procházkou po pásu a šlapáním na kole. Dneska jsem se ale rozhodla, že si dám silový trénink. Zkusím činky, pár dřepů, takovou tu klasiku, co jsem jela před půl rokem.
Zahřála jsem se na pásu rychlou chůzí, pak jsem si dala svižné a aktivní protažení a šla jsem na věc. Na první část jsem si naplánovala klasické dřepy s vlastní vahou, výpady s trojkilovými jednoručkami a výšlapy na stepper se stejnou zátěží. Tři série po dvaceti opakování. Nebudu lhát, nebyla to procházka růžovým sadem. Po dvou sériích už ze mě slušně teklo. Ve třetí sérii jsem si odjela s funěním dřepy a ve chvíli, kdy jsem si nakročila k prvnímu výpadu, to přišlo. Křeč! Au! Co to je? Ve stehnech jsem měla oheň a kamení zároveň. Au!
Činky jsem okamžitě zahodila a snažila se křeč rozchodit. To se mi naštěstí povedlo, ale zbytek série jsem dojela už jen s očekáváním, kdy přijde další křeč. Trénink jsem dokončila podle plánu, ale nohy i ruce se mi po něm klepaly jak při dvacetistupňovém mrazu. Ach jo.
Takže ano, jsem na začátku, jako kdyby to mé tělo zapomnělo. Jako kdybych nikdy necvičila. O návštěvě kruháče ani nemluvím, tam bych teď umřela hned po rozcvičce. Ale já se nevzdám, takže už mám naplánovaný běh či procházku s Berrynkou na sobotu a fitko s kamarádkou na pondělí.
Jak jste na tom teď na podzim Vy se cvičením a fyzičkou?
4 komentářů
No...krec muze byt pouze nedostatek pitneho rezimu, nebo horciku :)
OdpovědětVymazatJituš, díky za komentář. Já vypiju denně přes tři litry vody ;) Spíš to bude tím hořčíkem, který se teď snažím doplnit.
VymazatZe začátku nebo po nějaké pauze je to vždy dřina. Sama to znám, chce to vydržet tak 3 týdny a pak už člověk zase do toho dostává. No a pak to chce samozřejmě výdrž, ať člověk z toho zase nevypadne. A jak už se výše píše, chce to pitný režim, zdravou stravu tak, ať má tělo vše potřebné a mělo by to jít. Držím palce!
OdpovědětVymazatKřeče jsou hodně nepříjemná věc, já kvůli nim přestala chodit na aquaaerobic, protože v té studené vodě jsem pravidelně dostávala křeče do chodidel, bez ohledu na to, v jak dobré kondici jsem byla... takže za mě krom hořčíku je potřeba dbát i na to, jestli máš zatěžovanou část těla v teple. cvičení zdar! :)
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!