Víkend na Šumavě

by - 15:34

Vzhledem k tomu, že spolu s Tomem ještě nebydlíme, jsou společné víkendy ojedinělými příležitostmi, kdy můžeme čas trávit jen a jen spolu. Několikrát do roka tedy zmizíme na víkend pryč a tentokrát padla volba na Šumavu. Čekal nás víkend v přírodě a dnešní článek bude právě o něm, kudy jsme se toulali, co jsme ochutnali a co bych Vám doporučila, tak jdeme na to!


Tento víkend byl v mnoha ohledech jiný, hlavně proto, že jsme tentokrát nejeli sami. Zabalili jsme s sebou naší Berrynku, pro kterou to byl první výlet s přespáním mimo domov. Já se tedy na víkend těšila, ale zároveň jsem byla lehce ve stresu z toho, jak to naše princezna zvládne. Přípravu jsem proto nenechala náhodě a koupila jsem plachtu do auta, postroj i bezpečnostní pás. Poté už jsem začala plánovat, kam všude se vydáme. Jen je škoda, že Berry nemá pas, nemohli jsme jet na Roklanské jezero. My si to ale vynahradili jinými místy.

Ubytovaní jsme byli přes booking v Horní Plané v Penzionu Daja, který Vám můžu jedině doporučit. Personál byl milý, ani náš pozdní příjezd v pátek nebyl problém. S pejskem nebyl problém. A ubytování jsme měli se snídaní, která byla také moc fajn a vydatná, což se před výletem hodilo. Penzion také nabízí zajímavé balíčky, takže doporučuji sledovat jejich web. 


V sobotu jsme se vydali směr Boubínský prales. Zaparkovali jsme u Idiny pily, kde celodenní parkovné vyjde na sto korun. Je to ranec, ale parking byl velký, čistý a je hned u brány do pralesa. Odtud jsme se už po svých vydali k Boubínskému jezírku, které není nijak velké, ale má ohromnou energii. Možná to dělaly ty barvy podzimu a padlého listí, ale každopádně bych tam za teplejšího počasí vydržela sedět hodiny.

Od jezírka jsme zamířili na vrchol Boubín, který byl ale zahalený do mlhy, takže jsme toho moc z rozhodledny, co je na vrcholu, neviděli. Já tam ani nešla. Berry se tam vydala s Tomem, ale z prvního patra se vracela zpátky. Holt, ty mezery mezi schodama jí nedělaly dobře. Cesta zpět k autu už ale byla zalitá sluncem, a tak jsem fotila o sto šest.


Na večeři jsme zamířili do Hostince U Maxů, která se nachází nedaleko Volar a Soumarského mostu, který jsme ale neviděli, protože už byla tma. Jídlo tam bylo dobré, obsluha milá, jen ostatní hosté, mimochodem v hostinci ubytovaní, byli na pěst. Proto jsme si dali véču a už se těšili na mňaminky, co jsme si koupili, a na odpočinek před nedělním výšlapem.

V neděli se mlha předešlého dne rozplynula a od rána nás počasí těšilo polojasnou oblohou. Inspirací pro nedělní výlet mi byla fotka na instagramovém účtu @fotimesumavu, kde jsem horní stanici plavebního kanálu viděla poprvé. Připomíná mi zámek a byla jsem z ní vedle. Jelení Vrchy jsou ideální výchozí stanicí, z parkoviště byla horní stanice necelý kilometr. Zároveň její návštěvu můžete spojit s návštěvou Medvědí stezky.


I v neděli jsme se vydali k jednomu ze šumavských jezírek, tentokrát to bylo Jelení jezírko, které leží na trase Medvědí stezky. Je schované a my tam nepotkali ani živáčka. O to kouzelnější to místo bylo. Voda byla temná, zrcadlila stromy, krajinu a pohled na ni byl svým způsobem uklidňující. Odsud jsme se po žluté vydali na Perník, což je vrchol na kopci nad jezírkem, kde místo rozhledny byly jen balvany, na které jsme vylezli, ale přes stromy jsme nic neviděli.

Oproti šumavskému výletu před dvěma lety jsme tentokrát na oběd jeli do Písku. Našla jsem tam jednu plzeňskou hospodu, kde začala má smůla. Objednali jsme si s Tomem každý něco jiného, on ze stálého menu, já z víkendové nabídky. Bohužel, mé jídlo byla tragédie, Tomovo bylo exkluzivní. Těžko uvěřit, že jsme byli ve stejné restauraci. Náladu jsem si chtěla vylepšit v kavárně Čas nemám, ale.., bohužel mi nebylo přáno ani tady. Chvíli před naším příchodem vypadl proud. Dali jsme si tedy jen limču a mošt a vydali se na cestu domů.


Musím přiznat, že pobyt v přírodě mě neuvěřitelně nabíjí. Je to pohlazení na mou duši a silně vnímám energii, která sálá ze stromů, vody i kamenů. Během dvou dnů se mi podařilo vypnout, práci a starosti vytěsnit a jen vnímat to okolí. Vždycky, když někde takhle jsem, říkám si, že bych si tam koupila chaloupku a jezdila se tam dobíjet. Bohužel to s sebou nese spoustu starostí, a tak asi zůstanu jen u pronájmu pokojů či samostatných chaloupek.

Napište mi do komentářů, jak Vy relaxujete a zda jezdíte někam, kde se Vám podaří vypnout.


You May Also Like

2 komentářů

  1. Baru, děkuju za další tipy na výlety :) K sepsání víkendu na Šumavě se už skoro 3 neděle odhodlávám, až ho nakonec předběhla jiná akce a předběhla jsi mě i ty ^^.. I když my byli ještě trošku západněji. Jednou bych chtěla psa líbilo by se mi, kdyby nás takhle po Česku doprovázel, ale když potom slyším/čtu co je všechno potřeba a na co si dát pozor, říkám si, že to není zas taková sranda..ale asi záleží i na psovi. Je třeba těžké najít ubytování se psem? .. Jinak energii dobíjím hodně podobně a bydlení blízko přírody je pro mě velkou prioritou :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Šumava je moje srdeční záležitost. Jezdila jsem tam jako malá na prázdniny k babičce a pamatuju si, jak jsem to tam měla ráda. Spoustu krásných vzpomínek, které mi už nikdo nevezme. Proto jsem ráda, že to má přítel obdobně a nevadí mu každý rok sbalit stan a spacáky a jet si na Šumavu zavzpomínat :-) .

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!