Můj příběh

by - 6:00

Je přavděpodobné, že někteří ani tento článek nedočtete do konce, blog zavřete a už se nikdy nevrátíte. Někteří možná ze zvědavosti dočtou, ale zavrhnou mě. Já to na jednu stranu chápu, ale prosím, snažte se mě pochopit. Byl zrovna konec ledna, blížily se mé třicáté narozeniny a já stála u kamarádky v koupelně a dívala se na osobu proti sobě v zrcadle a ptala se, co bude dál? Kam až to necháš dojít? Na co ještě čekáš? A tak jsem udělala rozhodnutí, o kterém bude dnešní článek.


Tenkrát v lednu jsem se totiž rozhodla, že po tolika nezdařených pokusech a trápeních, proplakaných nocích a nenaplněných touhách je čas na radikální řešení mého problému - váhy. Kdo čtete můj blog déle, víte, že s váhou bojuju vlastně od začátku. Zkusila jsem nejrůznější diety, cvičení, detoxy a já nevím co ještě. Pokud jsem uspěla a něco zhubla, nemělo to delšího trvání. Za poslední tři roky jsem ale nabrala kila, se kterými jsem už nedokázala sama bojovat. A tak jsem se rozhodla říct si o pomoc.

Jsem člověk, který se neprolívá coca-colou, kávu nesladí a necpe se salámama a salátama s majonézou. Ale jsem člověk, který ve stresu sahá po jídle, a to často po sladkém. Mojí slabostí jsou například preclíky v čokoládě. Problém ale je, že ve chvíli, kdy je mé tělo ve stresu, nesním preclík jeden ale celé balení. Prostě to přeženu a když to přejde, tlačí mě břicho a já se jen divím, co jsem všechno spráskala a přichází kolotoč výčitek a trestů v podobě "od zítra už žádné sladké".

Bohužel, poslední tři roky toho stresu, prakticky permanentního, ale bylo tolik, že se to na mé váze podepsalo. Já byla nucena si kupovat větší a větší velikosti oblečení, až se mi zúžil seznam obchodů, kde na sebe možná něco najdu, téměř na minimum. Ale já jsem holka, chci být princezna, chci se líbit sobě i Tomovi, a tak jsem se toho lednového večera rozhodla, že půjdu na zmenšení žaludku.

Okamžitě jsem začala hledat informace o tom, co všechno to obnáší, jaké jsou typy operací, který bych si asi vybrala a hlavně jsem o tom s nikým nemluvila. Ani s Tomem, ani s rodinou a ani s přáteli. Proč? Věděla jsem, že to chci, ale zároveň jsem se za to styděla. Ještě dneska mám občas pocity studu. A proč? Protože jsem to nedokázala sama. Nedokázala jsem sama shodit ta přebytečná kila. Dnes už ale vím, že to není ostuda a že zdaleka nejsem jediná. A že ani tato cesta není a nebude zadarmo (a teď nemyslím peníze).

Vzhledem k tomu, že osobních výpovědí a informací kolem tohoto tématu není mnoho a diskuze na netu většinou končí zavržením cizích lidí ve formě: "to je skvělé se vyžrat, neřešit to, a pak se jen nechat operovat", rozhodla jsem se jít s kůží na trh a se svým příběhem se podělit. Třeba někomu pomůže.

A to je pro dnešek všechno, pokud máte nějaké otázky, napište mi je do komentářů. Pokud cítíte potřebu se k tématu vyjádřit, taky mi to napište do komentářů. Jsem na ně zvědavá. Mějte pěkný den!

You May Also Like

9 komentářů

  1. Úplně se v tom vidím.Přesně v tom stresu a zraní sladkého,ale letos v červenci sem si řekla, ze to musím změnit, ne ani tak pro hubnutí (samozřejmě taky) ale hlavně pro svoje zdraví,už jsem se necítila dobře ve svým tele.Tady bolí tady picha..Na operaci nejdu,ale nezavrhují to..Každopádně zatím se mi daří,a sem odhodlána v tom setrvat.Baru držím palce!Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, děkuji a držím palečky, abys dosáhla vysněného výsledku ;)

      Vymazat
  2. Držím všechny palce, ať se zacneš cítit dobře! Každá cesta je totiž cesta, není to vždy jednoduché a osud nám často zamíchá karty osudu přímo před očima, ať se nám to líbí nebo ne... nejdůležitější v životě je zdraví! A pokud to ty takhle cítíš, tak na tom není vůbec nic špatně! Naopak! Některé věci nejsme schopni změnit sami, ačkoliv pro to děláme maximum, proto, ale tady pak jsou další lidé a metody, které díky bohu, nám můžou pomoci... Takže, držím palce a stud zahoď, není potřeba! Jsi úžasná! ❤😘😘😘

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deni, děkuju moc za milá slova. Ano, jak říkáš, občas život zavelí a my jsme v p*deli.

      Vymazat
  3. Můj kamarád měl úplně ten samý problém, stejně jako jeho sestra. Přesně jak říkáš, diety, cvičení,nic nezabralo. Tak se domluvili a podstoupili tento zákrok společně. Oba trvale shodili,jsou šťastní, pyšní sami na sebe a jejich život to změnilo od základu. Takže moc držím pěsti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, děkuju moc. Věřím, že to dokáže člověku zlepšit kvalitu života. :)

      Vymazat
  4. To je skvělý se vyžrat, neřešit to a pak se nechat podvázat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když nejste v dane situaci nebo tele toho člověka, tak nesudte prosím!!! To je vždy jednoduché někoho zkritizovat a ještě anonymně! Soudit muže jedine život sám!

      Vymazat
    2. Dobrý vemeno že.

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!