Ozývám se po delší době a než navážu na již rozběhlá témata a než začnu nějaká nová, rozhodla jsem se inspirovat podcastem V Oblacích, jehož autorkou je Tereza Salte, kde si pokládá těchto osm otázek s předpokladem, že na ty se jí nikdo nikdy nezeptal. Formát dotazníku se mi líbí a věřím, že se bude líbit i Vám. Podělím se v něm s Vámi zase o kousek víc z mého života a možná se o mně dozvíte něco zajímavého, tak jdeme na to!

Nemůžu říct, že by mé dětství nebylo šťastné nebo že bych se měla špatně, ale je pravda, že mě spousta věcí trápila a já se trápila spoustou věcí. Když se ale ohlédnu do minulosti, s úsměvem na rtu vzpomínám na letní pobyty ve staré chalupě na Paračově, což je osada nedaleko Blatné. Jezdili jsme tam s kamarády, byla nás tam banda dětí různého věku a dospělí se střídali podle možnosti dovolených v péči o nás. Na víkend se tam pak sjížděli všichni. Hráli jsme na schovávanou, chodili se koupat do rybníka, starší nás učili morseovce a pořádali pro nás různé hry. Dodneška na ty chvíli vzpomínáme, byť už nejsme děti. I naše rodiče vzpomínají.

2. Komu jsi vděčná za to, kde teďka jsi?

Jsem zastáncem toho, že každý svého štěstí strůjce. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem měla výhodu podpory rodiny, ale prosím, nechápejte to špatně. Nikdo mi nemazal med kolem pusy. Právě naopak. Navíc, ráda čelím výzvám, což mě nutí makat na sobě a to mě posouvá dál. Jeden příklad za všechny. Ve druháku na gymplu jsem hledala brigádu. Bylo druhé pololetí, byl konec zimy, už mi bylo osmnáct a já se poohlížela, kde bych si mohla vydělat nějakou tu kačku navíc ke kapesnému. Narazila jsem na inzerát Hradu Karlštejn, že hledají průvodce. Napsala jsem jim a oni mě pozvali na pohovor. Netušila jsem, co všechno mě čeká, ale šla jsem do toho! Ještě cestou ve vlaku jsem si opakovala nějaká fakta o Karlu IV. a myslela si, že mi to bude stačit. Jak jsem se pletla! Jako první mě čekal test z češtiny a z historickokulturního přehledu. Následoval pohovor v cizích jazycích, tedy v angličtině a francouzštině, jehož součástí byl rozhovor, čtení a překlad textu. Nebudu Vám lhát, slovíčka jako erb či brnění mi byla cizí. Nakonec všeho jsem absolvovala psychologický pohovor, výstup na kameru, kde byl nasimulovaný pokoj a já o něm měla hovořit (jako průvodkyně) a samozřejmě klasika na závěr ohledně platu, pracovních podmínek a mých představ. Po x hodinách jsem vylezla ven, vymačkaná jak citron a nevěděla, jak se jmenuju. Nevím, jak se to stalo, ale ani ne za týden mi volali, že mě berou! Co jsem tím chtěla říct? Nikdy jsem nic neměla zadarmo, všechno, co mám jsem si musela vybojovat a bojuji dodnes.

3. Kterým věcem stále nerozumíš?

Jéééje, těch je. V první řadě bych vypíchla plyn a termostat. Nastěhovala jsem se do bytu, kde tyhle dvě věci mám a když termostat bliká s nějakou chybou, jsem okamžitě ve stresu a volám Tomovi o pomoc. Mám sotva uživatelskou znalost počítačů, neumím psát html kódy a stavět weby. Je toho hodně, ale člověk se postupem času učí, učí se to, co život žádá a do hloubky pak člověk vstřebává jen to, co ho zaujme nebo co ho donutí životní situace.

4. Za co v životě utrácíš nejvíc peněz?

Možná byste řekli, že za kosmetiku, ale to není už tak docela pravda. Od té doby, co jsem v Holandsku, se tento výdej zkrouhl jen na základní potřeby až na pár výjimek. Obecně bych řekla, že si ráda dopřeju dobré a kvalitní jídlo a cestování. Kromě nich si sem tam koupím nějakou knihu, vzdělávací kurz či něco pěkného na sebe, ale v tom jsem dost skeptická. Nevěřím, že drahé a značkové oblečení má zákonitě vyšší kvalitu. Navíc, tím, že mi jde váha stále dolů, i centimetry mizí, tak nemá smysl drahé kousky pořizovat. Zrovna nedávno jsem dávala na instagram fotku, na které ukazuji stejné tričko v rozmezí jednoho měsíce. 

5. Bojíš se stáří? 

Zastávám názor, že stáří je relativní pojem a s přibývajícími roky vnímám věk doopravdy jen jako číslo. Snažím se žít a konat tak, abych ve stáří nelitovala, že jsem něco neudělala nebo nějaké místo nenavštívila. Zároveň jsem ale součástí generace, která nejspíš důchod mít nebude, takže si spořím s vidinou toho, že třeba v padesáti peníze vyberu a odjedu na dlouhou dovolenou, a pak se vrhnu zpět do práce. Ráda bych měla aktivní stáří jako mí prarodiče, kteří se věnují svým koníčkům, užívají si vnoučat, cestují a zdraví jim v rámci možnosti slouží, a tak mohou být tak aktivní.

6. Ze všech věcí, které v životě děláš, která ti rozbuší srdce?

Kosmetika, líčení, bez váhání. Zvláště pak líčení druhých a ten pohled, když jsem s prací hotová a ony se prohlížejí v zrcadle. Je krásné vidět, jak jim září oči a samy sobě se líbí! Je to božský pocit dělat jiné lidi šťastnými a já to dokážu skrze líčení, proto jsem vybrala právě to. Podobný pocit zažívám ještě ve chvíli, kdy něco uvařím, s větším/menším úsilím, a ostatním to chutá a přidávají si. To je taktéž pocit k nezaplacení!

7. Jak by jsi sama sebe popsala jedním slovem? 

To je těžké, ale kdybych měla vybrat jedno jediné slovo, bylo by to pozitivní! Nejsem žádný sluníčkář, ale pokud se řeší nějaká věc/problém, jsem to já, kdo se snaží nevidět věci tak černě. Vidím prostě sklenici napůl plnou a věřím ve šťastné konce. Jsem snílek? Možná, ale já to tak mám a žene mě to dopředu. A když se stane něco špatného, většinou to obrečím, ale s odstupem času na to nahlížím jako na lekci, že to tak nemělo být a že se to odehrálo z nějakého důvodu, který dříve či později pochopím.

8. Kdyby sis mohla zahrát jednu roli ve filmu, která by to byla?

To je těžké, ale asi Hermionu, mohla bych být chytrá, pěkná a ještě mít tu bezednou taštičku o velikosti pytlíčku na cvrnkací kuličky, do kterého schovám všechny knihy světa, oblíbené oblečení i stan s několika místnostmi. A k tomu všemu bych ještě uměla kouzlit. To by se mi líbilo!