Plikace - režim po operaci

by - 20:18

Byl pátek, ráno jsem dostala ke snídani vývar, byl příjemně horký. Konečně jsem se zbavila kanyly a netrpělivě jsem vyhlížela čtvrtou odpolední, kdy mě měli pustit domů. Více o operaci a jak to probíhalo na klinice, si můžete přečíst tady. Potvrdili mi propuštění, prima! Domluvila jsem si odvoz a těšila se domů! Dneska se tedy s Vámi podělím o to, co mě čekalo po operaci a jak jsem to zvládla.


Po příjezdu domů jsem se nemohla dočkat, až se vykoupu, umyji si vlasy a smyji ze sebe ten nemocniční smrad. Umyji si žlutou dezinfekci z břicha a převléknu se do čistého domácího oblečení. V koupelně jsem ale ještě týden musela být opatrná, protože jsem měla na pěti místech břicho sešité a až týden po operaci jsem mohla jít na vyndání stehů. Do té doby jsem se vždy vykoupala s přelepenými rankami, poté mi je mamka odlepila, osušila, postříkala dezinfekcí a nechaly jsme je chvilku dýchat, a pak bylo nutné je zase zalepit.

Co se týče stravy, je nutné po operaci dodržovat celkem jednoduchý režim. Dva týdny je člověk na tekuté stravě, to znamená vývary, kefír, ovocné či zeleninové šťávy. V mezičase jsem musela ještě dodržovat pitný režim, musela jsem ale dodržovat rozestupy posledního pití půl hodiny před jídlem a první pití až hodinu po jídle. Byla jsem ráda, že jsem absolvovala operaci v létě, kdy mi pití šlo jedna radost a zároveň bylo hodně surovin, ze kterých jsem si mohla připravovat šťávy. Jen bylo potřeba všechno pasírovat, nesměla tam být žádná dužina a ani žádná zrníčka. Popíjela jsem různé vývary, ovocné a zeleninové šťávy nebo třeba kefír. Vzhledem k omezení ve stravě jsem si třikrát denně dávala do porce odměrku Protifar, což je čistá bílkovina, která nemá chuť, takže se dala přidat do vývaru i ovocné šťávy.


Hned druhý den, co mě pustili, jsem začala chodit. S mamkou jsme se vydaly na houby do lesa. Po tříhodinovém hledání jsem toho už měla plné kecky, ale nevzdala jsem to. Další dva týdny jsem každý den vyrazila na nějakou procházku. Berry se to moc líbilo. Vzhledem k tomu, že jsem byla na neschopence, jediným mým limitem byl čas vycházek. Po týdnu jsem se zbavila stehů, začala si jizvy mazat domácím sádlem a také jsem se začala těšit na kousání. Ano, to mi chybělo, do něčeho si kousnout. Ale věděla jsem, že za týden si kousnu!

A dočkala jsem se, po dvou týdnech na tekuté stravě přišly tři týdny kašovité stravy. Dodržovala jsem předepsaný objem, ale pevnou stravu jsem si rozmixovala jen jednou. Raději jsem razila praktiku pořádného žvýkání, takže mi jídlo, byť jsem měla pětinovou porci oproti ostatním, trvalo stejně dlouho jako kolegům, a tak mě to ani nevyřadilo z běžného života. Kolegové v práci mě podporovali stejně jako rodina.


Pět týdnů po operaci mě čekala první kontrola. Akorát jsem začínala "běžný režim", který vlastně dodržuji dodnes. Jídlo smím najednou v maximálním objemu 150 ml, a to po třech hodinách cca pětkrát denně. Pitný režim před a po jídle je stále stejný. To si musím hlídat, aby se žaludek neroztáhl, protože se dá nejen přejíst ale i přepít. Po operaci nejsou prakticky žádná omezení, jen se nedoporučují nadýmavé potraviny nebo třeba chia semínka, která zněkolikanásobí svůj objem.

Kromě těchto omezení jsme na klinice do našeho nového režimu dostali několik rad. Aby polovinu naší porce tvořily bílkoviny, čtvrtinu tuky a čtvrtinu sacharidy. Strava má být pestrá vzhledem k tomu, že už objem porce je dost velkým omezením. Neberte to ale špatně. Žaludek běžného člověka má zhruba objem jeden až jeden a půl litru a operací nám byl žaludek stažen na objem sto padesáti mililitrů. Proto pak člověk při malých porcích nemá hlad. A já teda hlady netrpím.


Co se týče pohybu, jakmile má člověk vyndané stehy, může prakticky všechno. Některé holky se dají na plavání. Já chodila. Chodila jsem pěšky, kde a kam se dalo. Díky hodinkám od Fitbitu jsem si hlídala každý den alespoň deset tisíc kroků. V srpnu jsem absolvovala operaci, v prosinci jsem poprvé vyběhla. Jak jsem byla lehčí a v Holandsku nemrzlo, krásně se mi běhalo a já pomalu nabírala na rychlosti a běhy prodlužovala.

Shozené kilogramy na sebe nenechaly dlouho čekat. Během prvních pěti týdnů jsem dala dolů deset kilo. Nutno podotknout, že to byla hlavně voda, ale neříkám, že jsem nebyla spokojená. Věci mi začaly být volnější a volnější. Od října šly dolů hlavně centimetry, i když kilogramy stále ubývají. V porovnání s ostatními pacientkami na klinice mi kila nemizí tak rychle, ale snažím se neporovnávat, protože každé tělo je jiné a pomalé hubnutí je šetrnější pro organismus i kůži. Cítím se dobře, i když mě po Novém roce trochu přepadly jisté zdravotní potíže, ale o nich třeba zase jindy.

Tak to je pro dnešek všechno. Pokud byste měli jakékoli otázky či komentáře, dejte mi vědět dolů pod článek, ráda Vám odpovím.

You May Also Like

1 komentářů

  1. Milá Báro, perfektně sepsané. Jsem dnes týden po plikaci a vše co jste popsala jsem vlastně stejně tak prožila i já 😊 budu ráda za vaše pokračování 😊 Renáta

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!