Čas letí jako splašený a já už jsem na stáži ve Francii měsíc, a tak jsem si řekla, že je třeba se víc integrovat. Inspiroval mě kolega, který minulý týden pekl pod záminkou, že si koupil novou troubu a že musíme ochutnat. A tak jsem si vybrala recept a rozhodla se, že také něco upeču. Aby se náhodou nestalo, že z toho vycouvám, napsala jsem v pátek (protože v pondělí mám školu a v práci nejsem) email celému oddělení, že se v úterý mohou těšit na ochutnávku České republiky. Upřímně, trochu jsem se v pondělí proklínala, hihi.

Nicméně jsem v po škole šla, posbírala věci v pokoji, naskládala je do tašky a na tři hodiny se přesunula do kuchyně. Studenti erasmu ze všech možných koutů světa chodili kolem mě jako mlsní vlci a vyzvídali, co peču, zda je to sladké a kdy se to bude konzumovat. Odpovědí, že je to pro kolegy do práce, jsem je zklamala, ale nedalo se nic dělat, netušila jsem, kolik nás bude, a tak jsem pro jistotu udělala koláče z dvojí dávky.

Podmínky byly bojové, bílky jsem do sněhu šlehala rukou, a to celkem osm bílků. Místo formy měla jednorázovou rádoby alobalovou formu a tak vůbec to bylo zajímavé. Nakonec jsem ale po tom všem úsilí z kuchyně odešla s dvěma koláči a napětím, zda to těm mlsným Francouzům bude chutnat.

Druhý den ráno jsem se vydala autobusem do práce, cestu jsem přežila a začala servírovat koláč. Všichni chodili okolo, slintali a obdivovali, jak jsem mohla nastrouhat měkké těsto. Pak už následovala ochutnávka, ze které byli všichni nadšení a ptali se i po receptu. Dokonce jsme se dostali tak daleko, že jsem jim vyprávěla i pohádku od Čapka O pejskovi a kočičce, jak pekli dort a medvěd jim ho snědl. Všichni jsme se nasmáli a já mám konečně pocit, že jsem se integrovala do skupiny. 

A důkaz (místo slibů), že jim chutnalo...tohle zbylo ze dvou koláčů, nutno podotknout, že si někteří i brali na večer domů!

Jak se integrujete v práci či ve škole do kolektivu Vy?

PS: Nezapomeňte na holubí soutěž a také už jsem založila poštovní galerii na fb stránkách blogu.