Ne, doopravdy si nedělám srandu, jely jsme s mojí vedoucí a dalšími dvěma kolegyněmi na pracovní cestu na kolech a řeknu Vám, že to byla zase jednou akce! Nejdřív to vypadalo, že vůbec neodjedeme, pak že nedojedeme a nakonec se nám nechtělo zpátky. No bylo to zajímavé...

Minulý týden jsme si domluvily rendez-vous a přišlo nám hrozně vtipné jet na firemních kolech a tím jít i tak nějak příkladem zaměstnancům, aby si na své služební cesty nebrali auto, ale jeli na kole. Prvotní idea tedy byla jasná a když jsem dneska ráno přišla do práce, začly se dít věci. Já a ještě další dvě kolegyně jsme neměly podepsanou Chartu uživatele, která je potřeba k tomu, aby náš badge (takový čip) byl kompatibilní se zámkem od kolárny. Takže jsme vyřizovala podpisy, ale stejně bylo pozdě. Naštěstí třetí kolegyně měla čip zprovozněný, a tak jsme se do kolárny dostaly.

Za normálních okolností je tam pět firemních kol k dispozici zaměstnancům pro jejich služební přesuny a na cestu domů a zpět do práce. A jasně, že tentokrát si někdo dvě nutně potřeboval půjčit. Co teď? Jsme čtyři a kola jsou tři, chm... Naštěstí nenásledovala dlouhá úvaha, naproti firmě jsou kola od VéloStar, což jsou kola volně k dispozici za předpokladu, že je máte předplacené. Jedna kolegyně naštěstí měla, hádejte která... Ano, ta, co jí čip do kolárny funguje (jaká ironie).

Ještě jsme zapózovaly pro interní plátek a mohly jsme vyrazit. Byly jsme na cestě sotva pět minut a jedna volala, že má problém, zastavila se, a tak jsme se zastavily i my. Spadl jí řetěz a zasekl se mezi kotoučem a rámem kola. Kdo myslíte, že to opravoval? Přesně, ubohá stážistka, ne, kecám. Když jsem viděla, jak tam s tím zápasí, tak jsem jí šla pomoct a ono to vyšlo. Zašpiněná jako prase jsem tedy dojela na schůzku, kde jsme pořešily vše, co jsme potřebovaly a sháněly jsme se po obědě.

Sice neměli kantýnu (na tu naší by stejně neměli, hihi), ale stál na jejich parkovišti stánek s palačinkami, a tak jsme se k němu nahrnuly, objednaly si menu a nechaly se obskakovat. Já měla slanou galette s ovčím sýrem a rajčatama, sladkou s domácí čokoládou a vše jsem to spláchla cidrem (vol 5,5%), why not. 

Asi nemusím říkat, že se nám zpátky moc nechtělo, ale musely jsme. Cesta zpět byla naštěstí v pohodě, bez nehod, a tak jsme dorazily docela rychle, jen jsem byla zpocená jak ten čuník a říkala jsem si, že je škoda, že nemáme v práci sprchy. Nicméně mě tahle zkušenost přivedla k tomu, že když už jsem podepsala Chartu, tak si sem tam kolo na přesun práce-kolej a kolej-práce půjčím.

Jak jezdíte do práce Vy? A co říkáte koloběžkám, které se vrací zase do módy?