O tomto víkendu jsem si dovolila prodloužený víkend, jedinou dovolenou s mým drahým během tohoto léta a také jeden ze dvou posledních společně strávených víkendů. Na společně strávené dny jsme se oba moc těšili, dlouho jsme nikde nebyli, pokud nepočítám "návštěvy" doma. Namířeno jsme z Brna měli na jih Čech a myslím, že jsme udělali dobře. A jak jsme se měli? Je to na dýl, usaďte se a čtěte dál...

Sluníčko nám přálo od začátku až do konce. Vyjížděli jsme ve čtvrtek a v neděli jsme se vraceli. Čekal nás prodloužený víkend s plnou parádou. Pro mě byl čtvrtek náročný den. Ráno jsem měla totiž ještě nějaké zařizování, a protože mě čekal víkend neomezování a užívání si, tak mě čekalo ještě cvičení. (O mém cvičení najdete článek zde.) Když jsem ale usedla po jedné hodině do auta, všechno ze mě spadlo a mohli jsme se vydat směrem k naší první zastávce - Rosicím.

Zámek Rosice, z čela a nádvoří

Cenu vstupného nevím, protože nás prováděla paní zástupkyně kastelána. Dřív jsem je totiž oba provedla na zámku ve Žlebech, ale podrobné informace o cenách i expozici naleznete na jejich webu. Na náměstí jsme si ještě dali výbornou zmrzlinu a vyrazili jsme dál na cestu, tentokrát směr Telč.

na fontáně za zmrzkou jsou štiky, ty mají Rosice ve znaku

Cesta nám utíkala rychle, i když jí znepříjemňovaly všudypřítomné prázdninové uzavírky a objížďky. Navigace z toho chudák byla úplně zmatená. Počasí nám přálo, a tak jsme se malými zdrženími nenechali vyvést z dovolenkové pohody. Cestou do Telče jsem si uvědomila, jak je ta Vysočina krásná. Všude samá zeleň, která v kontrastu s modrou oblohou byla lékem na prací unavenou duši.


Telč samotná je naprosto kouzelná. Už dlouho mi žádné město takto neučarovalo. Ubytovaní jsme byli v Hotelu pod kaštany. Doopravdy byl před hotelem a restaurací velký kaštan. Parkování pro hosty bylo zdarma, v hotelu wifi a ubytování pěkné a čisté. Nebyl to žádný luxus, ale personál byl milý a neměli jsme žádný problém.


Do města pod záštitou UNESCO jsme přijeli v podvečer, ubytovali jsme se a vydali se vstříc krásám města. Na náměstí jsme to měli jen kousek a překvapil nás hlad. Ten jsme ukojili v restauraci U Marušky, která se nachází na druhém konci náměstí než je zámek. Je u věže. Ceny lidové, personál ochotný, usměvavý a jídlo bylo výborné.


Celý den jsme pak zakončili posezením přímo na náměstí v kavárně U nás doma, kde Vám udělají kávu z několika druhů káv, dále likéry a spoustu dalšího. Posezení bylo příjemné, ale my byli unavení, tak jsme se dlouho nezdrželi. Ráno jsme ještě s bandou Francouzů, kteří spali i u nás v hotelu, posnídali opět na náměstí. Dohadovali se, jestli je v češtině koruna ženského nebo mužského rodu, tak jsem využila možnosti pokecat si francouzsky, řekla jsem jim, jak se věci mají a popřála pěkné prázdniny. S tím jsme také z Telče odjeli.

pohled na zámek z parku v rámci prohlídky

Další zastávkou byla Střáž nad Nežárkou. Říkám Vám to jméno něco? Ano, je tam zámek, který vlastnila a ve kterém bydlela Emma Destinnová. Dnes je v rukou soukromých majitelů, kteří jej v roce 2006 zpřístupnili veřejnosti. Je možné jít na klasickou prohlídku, navštívit výstavu o Emmě nebo o si víkendu zámek projít s panem majitelem. My jsme udělali tu chybu, že jsme si koupili lístky na výstavu i prohlídku. Cena prohlídky i výstavy je jednotná, dospělý 80,- Kč a student 60,- Kč. Slečna průvodkyně byla evidentně otrávená, zahradami a kolem zámku nás provedla ve slunečních brýlích a strašně křičela, byť nás bylo sedm. Naproti tomu výstava byla naprosto geniální. Dozvíte se na ní to samé co na prohlídce a ještě víc detailů o Emmě, tedy tu mohu jedině doporučit.

pozůstatky o tom, že na místě zámku byl hrad a balustráda

Kromě zámku nás ve Stráži nic nezajímalo, a tak jsme sedli do auta a jeli směr Třeboň. Během té asi půlhodinové cesty se změnilo počasí, zatáhlo se a vypadalo to na déšť. Nenechali jsme se ale odradit a zaparkovali jsme skoro na konci města na neplaceném parkovišti. Pozor, před ním je jedno placené, ale kdo by platil, když nemusí. V břiše nám kručelo, a tak jsme ze všeho nejdřív šli najít místo, kde bychom se najedli. Dostali jsme tip na restauraci Šupina a šupinka, ale nevědomky jsme vyrazili jiným směrem a došli k podniku Beseda na náměstí. Ceny byly přijatelné, a tak jsme si s chutí objednali kapří hranolky.

kapří hranolky se šťouchanými bramborami a česnekovým dipem, který jsem cítila ještě večer :-D

Když jsme seděli na zahrádce Besedy, zprchlo, ochladilo se, ale po zaplacení už byla zase obloha jasná. Prošli jsme si centrum a vydali se i na zámek. Na výběr je opět z několika okruhů, my jsme si zvolili Soukromá Schwarzenberská apartmá. Cena prohlídky byla pro dospělého 100,- Kč a pro studenty za 60,-Kč. Opět jsme neměli štěstí na průvodce, ale vydrželi jsme to. Prohlédli jsme si krásné interiéry, vyfotili nádvoří, a pak už jsme pokračovali dál.

na nádvoří zámku mají i pávi, kteří při naší návštěvě měli i malé

Dál ke Schwarzenberské hrobce. Je to skoro na konci Třeboně v takovém parčíku. Procházka je to pěkná a dokonce i počasí se umoudřilo. Hrobka samotná je naprosto úchvatná. Mezi stromy tak majestátní. Sochy a chrliče, které ji zdobí navozují ticho a klid. Pokud se do Třeboně vydáte, toto místo nevynechejte.


Posledním pátečním zastavením byl Vyšší Brod, tam jsme měli objednané ubytování, konkrétně v penzionu Herbertov. Cestu nám znepříjemnila uzavírka. Původně jsme se chtěli vyhnout Českým Budějovicím a vzít to spodní trasou, ale nepodařilo se nám to. Do penzionu jsme dorazili kolem osmé. Přivítala nás velmi milá paní majitelka, vyplnili jsme ubytovací karty, vše nám ukázala, vysvětlila a my jsme si mohli konečně odpočinout. Jedná se o skromnější ubytování, žádný přepych, ale všude čisto a pro nenáročné povahy ideální. Navíc je tam velké sportovní vyžití. Penzion je u řeky a můžete si zaplatit i jídlo. My měli pouze snídani a ta byla královská.

bývalé sportovní středisko ČVUT, dnes rodinný penzion

Sobota byla ve znamení rodinných oslav a končně návštěvy Vyššího Brodu. Ovšem, na mě byla uvalena faraonova pomsta. Já jsem trůnila každou chvíli, a tak jsem měla spíš záchodovou turistiku. Ve Vyšším Brodu je krásný klášter a Závišův kříž, jedna z nejcennějších relikvií v Čechách, tu jsme ovšem neviděli, protože si přítel vybral jiný okruh. I ten byl ale moc pěkný a dostali jsme prima průvodce. Když jsme na stránkách zkoumala, jaké nabízí prohlídky, všimla jsem si, že mají na internetu chybu u francouzských prohlídek, a tak jsem je na to slušně upozornila. Bylo mi oznámeno, že ve francouzštině prohlídky vůbec nemají a že to úplně smažou. Žádné dík. Nekomentovala jsem to, leč dodnes chyba není odstraněna, a tak berte stránky kláštera s rezervou. Vstupné si už nepamatuju, ale nebyla to žádná pálka. Prohlídka za to stála!

byla tam u poštovního muzea výstava veteránů, kol a motorek

Pak už následovala jen další série návštěv po příbuzných. Bylo to náročné zvlášť vzhledem k mému zdravotnímu stavu. Ale protože mého přítele miluji, vzládla jsem to bez ztráty kytičky. Cestou z Vyššího Brodu mě dokonce nechal řídit. No, hlavně proto, že si s tátou dal v místním pivovaru pár malých. Noc jsem přečkala bez úhony, ale ráno mi ještě nebylo nejlíp, a tak jsme koupání v Lipně zrušili s tím, že si ho dáme jindy. Radši jsme jeli domů.