Vy, kdo mě sledujete na instagramu už to víte a jsem ostuda, že na blog to píšu až nyní, ale je to tak. Na konci září jsem se přestěhovala do Holandska, ale protože mám ráda, když jdou věci za sebou v tom pořadí, kdy se staly, dneska se s Vámi podělím o to, jak jsem se tu vlastně ocitla a co tu dělám.

Loni touto dobou jsem začala cítit, že v tehdejší práci už to není to, co to bývalo. Že už se tam netěším jako dřív. Že pociťuji velkou únavu, začínám pochybovat o rozhodnutích své manažerky a že mi ta práce víc bere, než dává. Zároveň jsem si ale uvědomovala, že v ní mám velké zázemí, jistotu smlouvy na dobu neurčitou a že si nejsem jistá, za co bych ji chtěla vyměnit. Po Novém roce se mé rozčarování stupňovalo a já začala spřádat plány o tom, co a jak změním. Zkusila jsem se i přihlásit na jiné pozice, ale nepoštěstilo se mi. Možná, díky bohu, protože na mě čekala větší pecka! 

Se svými pocity jsem se svěřovala kamarádce z Holandska a ta to jednoho krásného dne nevydržela a povídá: "Tak to pojď zkusit k nám do firmy, my schopné lidi stále hledáme." Tehdy jsem to nebrala vážně, zasmály jsme se tomu a já zapomněla. O pár týdnů později nastal ale zlom, rozčílení z práce, situace, která se mi zdála neúnosná a já se rozhodla pro radikální změnu. Kamarádky nabídka, během probírání stávajících potížích, přišla znovu s tím, že očekává můj životopis.

Celé jsem to ale nejprve probrala s Tomem, nejsem sama a nemůžu a ani nechci rozhodovat za nás za oba a vztah na dálku napříč Evropou jsem už zažila a rozhodně to není nic, co bych chtěla prožívat znovu. Tom na možnost přestěhování se do Holandska bez dlouhého rozmýšlení nadšeně kývl, a tak jsme začali spřádat plány a já v polovině června poslala životopis.

Chvíli to trvalo, ale začátkem července jsem měla první pohovor po telefonu. Následoval standardizovaný pohovor od firmy Gallup - to Vám byly nervy, po třech hodinách spánku v pátek ve čtyři odpoledne jsem byla vyřízená, ale měla jsem štěstí a uspěla jsem. Poté už následoval osobní pohovor přímo v Amsterdamu, kdy jsme začali v deset hodin a v jednu už jsem měla práci. Bylo to v pondělí a já ve středu dala v Praze výpověď.

A co tu dělám? Opět ve financích, na podobné pozici jako v Praze. Jsem spokojená? Asi takhle, je těžké zatím cokoli hodnotit, protože jsem stále pod vlivem zařizování různých věcí, ale rozhodně toho rozhodnutí a ani té změny nelituju. Mám za sebou zkušební dobu a jsem zvědavá, co všechno to ještě přinese, a tak se snažím nehodnotit a zůstat otevřená všemu, co přijde.

Tak a už to víte! Nebojte, není to všechno, chci s Vámi podobně jako ve Švýcarsku sdílet své zážitky z Holandska, ať už se bude jednat o výlet či zajímavost ze života. Co by Vás zajímalo, na jaká témata se těšíte?