Když usedáme za volant...

...vkládáme naše životy do rukou ostatních. Musíme jim důvěřovat, hlavně v těchto dnech, kdy padá první sníh, střídá se teplo se zimou a větrem. Právě v těchto dnech se totiž ukazuje, jak moc lidi myslí na své zdraví a i na zdraví ostatních. Proč to píšu? 


Dneska jsme byli bruslit, těšili se, jak si užijeme zbytek neděle společně a místo toho jsme hodinu mrzli u autonehody! Napadl první sníh, my čekají na křižovatce, která byla pod kopcem, a řidič za námi to do nás napral, protože to z kopce nedobrzdil. Naštěstí se nikomu nic nestalo, šlo jen o plasty a plechy, ALE je to spousta starostí a pro mě opět další hřebíček do řidičské rakve.

V poslední době snad víc než jindy musí řidič předvídat, musí si auto pojistit, udržovat ho v perfektním stavu, mít na něm co možná nejlepší pneumatiky a stejně nemáte jistotu bezpečí. Bohužel, nejnebezpečnější prvek je právě ten, který nemůžete ovlivnit - ostatní řidiči! Na to jsme dojeli i my dneska večer, když pán, co do nás naboural neměl kvalitní zimní obutí.

Pro mě je tohle už šestá dopravní nehoda, ale ani jednou jsem neřídila. Možná o to je to horší, protože cítím nejistotu a hlavně nedůvěru k technickému stavu vozidla, jak se bude chovat na mokrém či zmrzlém povrchu, a k ostatním řidičům. Nejhorší to je, když sedím na sedadle spolujezdce, vidím celou situaci a nemůžu s ní naprosto nic udělat. Už mi i muž říkal, že ho lekám, když ho občas upozorním: "Bacha,..!" Ale já si prostě nemůžu pomoct. Vnitřně s tím bojuju a vážně přemýšlím o škole smyku.

Co Vy a nehody, řídíte? Absolvovali jste školu smyku?


0 komentářů

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!